CESTOVÁNÍ

LUBLAŇ – co tam dělat a jíst!

Lublaň – krásný malebný roztomilý město, který mě strašně překvapilo, protože jsem od něj nečekala nic, a zamilovala jsem se do něj na první pohled. Ideální město, kde strávit letní víkend!

Tenhle blog je takový moje vánoční domácí zvířátko – strašně jsem ho chtěla, byla jsem z něj strašně nadšená, starala se o něj, a pak mě to přestalo bavit a šlo to do útulku. Né, to kecám, ale už víc jak měsíc jsem vůbec nestíhala. Ale nechci další článek o tom, jak nestíhám a blablabla, tohle bude na téma Lublaň.

Mimochodem mám za ten měsíc vyfoceno asi padesát receptů, co jsem uvařila, nafotila, sežrala, chystala se sepsat a pak se k tomu nikdy nedostala, ale kdybych to měla dělat popořadě, tak bych se k článku o Slovinsku dostala někdy na Vánoce a to by to koupání v jezeře Bled a Aperoly v Lublani nebylo moc aktuální, takže začnu nejčerstvějšíma zážitkama. (UPDATE: o dva a pul roku později stále nemám o zbytku Slovinska ani čárku 🙂 )

Já jsem původně hrozně chtěla do Chorvatska. Fakt. Pro nás Čechy to asi není zrovna moc exotická destinace, a stejnou touhu jako já mělo asi 90% obyvatel týhle země, což bylo vidět hlavně na dálnici v sobotu ráno, ale já jsem po tom po 3 letech zas strašně zatoužila a měla jsem hotovej itinerář a poslední tři týdny jsem virtuálně přes google maps mapovala pobřeží každýho ostrůvku a hledala ty nejlepší a nejodlehlejší pláže a vymyslela dokonalej plán.

Přijedeme, první noc Zadar, promenáda po nočním městě, večeře právě vytažená z moře, druhej den do Splitu a trajektem na ostrov Vis, kde jsem virtuálně projela celý pobřeží a měla vypsanej seznam nejodlehlejch pláží, nejlíp přístupnejch jenom po moři. Tam totální klid a relax 4 dny, na tři dny přejet na Hvar, tam si dát trochu pártyhard a zpátky do reality. Tak realita přišla trochu dřív, protože jsme museli čtvrtek a pátek do práce. Takže na 4 dny to fakt nemělo cenu. Ořvala jsem to a vymyslela plán B – Slovinsko. Takže se po dvaceti stránkách blabla konečně dostaneme k tomu hlavnímu:

Lublaň

Co jsem od toho čekala? 

Nic moc. Hlavní město Slovinska, vede přes něj cesta na jezero Bled, tak se tam na jednu noc stavíme, abychom to teda viděli. Prej tam je nějakej hrad, řeka, asi tam bude pár restaurací a zahrádek, jo a koukám, co se tam v sobotu 2.7. děje za akce, nějakej Beer a Burger festival, tak když to nebude někde mimo centrum, tak se tam stavíme, aspoň něco, jinak to vypadá dost nudně.

A jak to dopadlo?

Lublaň je nejlepší, dokonalá, skvělá, to město miluju a chci centrum Lublaně podél řeky přestěhovat do Prahy a bejt tam každej den. Dneska je to první den, co jsem zpátky, a Praha mi najednou přijde taková nějak moc velká a neútulná a všude je moc daleko a chci Lublaň. JÁ! Která Prahu miluju a vždycky se směju lidem, který o Praze říkaj, že je to velký a chaotický město a jak to tam nemaj rádi, to velkoměsto. Praha velká a chaotická jo? Velkoměsto, jo? Mně vždycky připadala tak akorát, klídek, pohoda, žádnej stres. Dneska mi přišly mosty přes Vltavu moc dlouhý, ulice moc široký, a než abych jela za Veru na devátou až na Jiřák, tak jsem radši zůstala doma, protože by nás v 10 stejně z každý zahrádky vyhodili, jak se to v Praze dělá. Já vim, sousedi.

Takže Lublaň – IDEÁLNÍ město pro kavárenský (spíš barový) povaleče jako jsem já. Úplně celý to hlavní turistický centrum podél řeky je jedna velká hospoda/kavárna/koktejl bar/vinárna, vlastně je to celý jako naše Náplavka. Chápu, že pro někoho, kdo tohle zrovna nemiluje tak jako já, to bude celkem nuda. Je to tam krásný – řeka je krásně modrá, podél řeky krásný budovy, na kopci hrad, ale tohle všechno projdete asi tak během dvou hodin i s důkladnou prohlídkou hradu.

V Lublani je ale krásná pohodová, skoro taková lázeňská atmosféra (to jsem zas přišla s básnickým přirovnáním). Pokud milujete jen tak se procházet po městě se zmrzlinou v ruce, koukat po lidech, pak si sednou tady na kafe, támhle na Aperol, tady si ochutnat místní víno a támhle si dát něco k jídlu, pozorovat u toho lidi, lodičky na řece a jen tak se kochat a užívat si tu pohodu, tak je to v létě naprosto ideální místo a já jsem se fakt zamilovala.

Miluju Řím a v Římě miluju Trastevere právě proto, že je to tam samá místní hospůdka, na ulici spousta lidí, barů, zahrádek, žije to tam a má to krásnou atmosféru – tak Lublaň je to samý na malým prostoru a za ani ne poloviční cenu. Byla jsem nadšená z Krakova, protože i tam jsem jela s tím, že nevím, co od něj čekat – a za poslední tři měsíce jsem tam byla dvakrát, protože je to tam super. Tak Lublaň mě dostala ještě desetkrát víc. Jo, v zimě to tam asi bude trochu nuda a možná i trochu smutný. Ale ta atmosféra v létě je prostě dokonalá. Neskutečně to tam žije a je to tam strašně krásný.

Náš den tam probíhal asi takhle – přijeli jsme tam ve 13:30, z Prahy jsme nevyjeli ve 3 ráno, jak byl původní plán, ale až v 6 a navzdory všem varováním, jak bude celá ČR migrovat do Chorvatska a budou šílený zácpy byla cesta úplně v pohodě. Už skoro u Lublaně jsme teda míjeli chudáky v několikakilometrový koloně na Zadar, většina s českou SPZ, ale tomu jsme se naštěstí vyhnuli. Ve dvě jsme už ubytovaný šli do města (a den nebo půlden na prohlídku města bohatě stačí, ale já jsem se nemohla nabažit tý atmosféry, takže bych tam byla klidně týden a jen tak si tam courala). Byli jsme ubytovaný v Hotelu Meksiko, protože tam bylo PARKOVIŠTĚ, samozřejmě 😀 a bylo to blízko centra, asi pět minut chůze.

Jen jsme přišli k řece, tak mě popadlo neskutečný nadšení hned na první dojem a to trvá doteď. Sedli jsme si hned na zahrádku přímo u řeky hned za mostem, kterej je dle módy ověšenej zámkama, a dali si jako odměnu první Aperol. 7 euro za dva, v Římě tak 8 až 10 za jeden, není špatný. Fany & Mary se to tam jmenuje.

Pak jsme pokračovali kousek dál a hned jsme narazili na Cacao (který je i v Praze na Náměstí republiky). Protože jsem si předem trochu projela Lublaň na TripAdvisoru, tak jsem věděla, že tam mají nejlepší zmrzlinu ve městě. A taky krásný sezení hned u řeky, paráda. Já jsem měla jogurtovou s mangem, s obrovskejma kusama čerstvýho manga. Tuna zmrzliny v čokoládovým kornoutku za 1,60 euro, not bad. V Římě tak 3x tolik. Možná i v Praze.

Přešli jsme přes řeku, protože jsem na druhý straně viděla nějaký stánky a zdálo se mi, že by to třeba možná mohl být ten Burger a Beer festival. Byl! A bylo to DO KO NA LÝ. Za prvé – nikde nikdo. Teda jo, někde kdo, ale strašně málo lidí a u žádnýho stánku nebyla VŮBEC ŽÁDNÁ FRONTA. Kdo někdy zažil jakýkoliv foodfestival v Praze tak ví, že by měl jít ke stánkům vystát frontu nejlíp už noc předem se spacákem a karimatkou, a nebo tam vystojí důlek.

 

Pak jsme se ještě na to tržiště s festivalem vrátili kolem osmý večer a došlo mi to – ta strašně málo lidí bylo přes den ve městě proto, že bylo asi 40 stupňů ve stínu a nejspíš měli siestu a večer se všichni objevili na promenádu, ale i tak se to nedalo srovnat s Prahou, klídek, malinký fronty, do dvou minut jste měli burger v ruce. A že teda bylo o co stát. Stánků s burgerama tam bylo tak 20 a bylo neskutečně těžký si vybrat (tojsouproblémyco?). My jsme jako první měli burger ze stánku Argentino – Gaucho burger – a nebylo tam mletý maso, ale neskutečně dokonalej, jemnej, měkkej, jenom do růžova propečenej steak jako dort.

Jako druhej jsme si dali u stánku Kral Žara a ten se jmenoval Pork – a – Madona burger s trhaným vepřovým a salátem coleslaw a bbq omáčkou a to byl nejlepší burger, co jsem kdy měla. Dál bohužel nic, protože jsme si mysleli, že se tam vrátíme ještě v neděli na oběd, ale v neděli strašně pršelo, takže to nevyšlo 🙁

Byli jsme se podívat na hradě –  za 2 eura tam jede lanovka, a to jsme si nejdřív mysleli, že je zavřeno, protože tam nebyla žádná fronta. Čau Říme a dvouhodinový čekání na vstup do Svatýho Petra. (Já vim já vim, se nedá srovnat.)

Pak jsme se dál procházeli podél řeky, dali si dalšího drinka a jenom koukali na lidi, na lodičky, a já se těšila na večeři samozřejmě! Teď dilema jo – kam se máme jít najíst, aby to nebyla taková ta turistická vývařovna, ale naopak zážitek. (To jsou zas problémy.)

B vybral takovou malou zastrčenou uličku, sice kolmou na tu podél řeky, ale bylo to tam takový moc tichý a klidný a žádný lidi a já se bála, že budu zklamaná. Jmenuje se to Vander.

No tak né, tak mám další žážitek na dvacet let dopředu, protože to jídlo bylo prostě dokonalý a dokonalý a dokonalý a kdybych měla lepší přídavný jméno, tak ho použiju, ale já prostě budu říkat jenom dokonalý, protože to dokonalý bylo.

Měla jsem nejlepší foie gras s nákladanejma višněma a mandlema jako předkrm. B měl opět DOKONALÝ risotto s liškama. Jako hlavní chod jsme měli jehněčí – dokonalost sama a jako jo, mám bohatší slovní zásobu, ale co mám jinýho říct, když se k tomu nic jinýho nehodí – a já měla pečenou chobotnici s cherry rajčátkama a pečenýma bramborama a byla to jedna z nejlepších chobotnic, co jsem kdy měla. Měli jsme strašně milýho číšníka, což se teda jinak o číšnících ve Slovinsku říct moc nedá, vetšinou jsem chtěla odevšad odcházet bez placení po tom, co jsme dopili, rádi bychom zaplatili, ale dvacet let k nám nikdo nepřišel i přes ty prázdný skleničky a nezeptal se, jestli bysme si třeba ještě něco nedali, když už máme těch dvacet let prázdno.

Objednávali jsme si dezert a B chtěl čokoládovej fondant a já říkala číšníkovi, že to stačí, že já bych si dala cheesecake, ale nejsem tak úplně na sladký, takže ho celej nechci, takže si dáme napůl jenom tohle, a on mi přinesl cheesecake, kterej byl sice poloviční než ta normální porce, ale pořád o dost vetší, než mívají jinde, a že to je na účet podniku, abych ho ochutnala. Takže jsem se do něj zamilovala samozřejmě.

Do číšníka i čískejku. VANDER fakt jo!

Po večeři jsme si ještě dali drinka u řeky, kde to neskutečně žilo. Jak jsem už říkala, celý to historický centrum je jeden velkej bar. Co mi vadí na Praze je, že kromě náplavky a parků si není v létě kam sednou na zahrádku po desátý (já vím, sousedi), ale v Lublani to v centru žije venku do rána. Jedna velká párty z obou stran řeky.

Ještě jsme se tam vrátili včera cestou do Prahy od jezera Bled, dát si tam ještě Aperol, zmrzlinu, jen tak se projít, užít si tu atmosféru a dát si oběd. Tady přichází další zlatej hřeb výletu (protože kromě Lublaně jsem byla ve Slovinsku celou dobu z jídla strašně zklamaná, a tedy HANGRY) a to je TaBar.

Četla jsem o tom recenze, že tam mají výborný tapas, a jak jsme tam chodili okolo a hledali kde co sežereme, tak mě napadlo jít tam a oooochhhhhh aaaaaaachhhhh další zážitek na celej život (to vypadá, jak když žiju jídlem sakra… no… skoro jo no). Je to trošičku stranou od řeky, což v Lublani znamená asi 10 metrů, na takovým malým náměstíčku s fontánou u skleněnýho mostu, jen pro jistotu.

Za prvé – po 3 dnech obsluhy, která vás dvě hodiny ignoruje, tady byli číšnici zase strašně sympatický. Už jen to bylo docela osvěžující. Výborný prosecco. A to jsem se ještě nedostala k jídlu. Mají studený tapas, teplý tapas, burger, steak a pak denní jídlo. To jsme si bohužel už nestihli dát, ale vedle u stolu ho měli, byly to velký kulatý noky plněný ricottou s lanýžovou omáčkou, já měla co dělat, abych se jim pro jeden nok vedle ke stolu nenatáhla.

Celý tři dny předtím stálo jídlo dost za… nic…, takže jsem byla zase v sedmým nebi. Měla jsem tam fakt asi nekecám nejlepší paštiku. Jemňoučká, výborně dochucená, z kuřecích jater a šalotky a dýňovými semínky, pak jsme měli tataráček, a výbornou burratu s grepem. Z teplých tapas jsme si vybrali bůček s burákovým pestem, a ten bůček, to byla pohádka. Pooooháááádka. Tučná, mastná, výborná pohádka. S tím burákovým pestem to byla dokonalá kombinace. Další tapa bylo chorizo vařené v červeném víně s bílýma fazolema. Další byl tuňák na okurkovým salátku. Tři kusy čerstvýho, uprostřed růžovýho tuňáka. Ochhhh. Achhhh. A krevety na chilli a česneku. Och och ach ach. K tomu domácí chleba.

Jak to shrnout – Lublaň JO! Teď je určitě na mým TOP5 seznamu míst v Evropě, i Krakov, o kterým jsem tady psala samou chválu, se řadí za ni. Ale podotýkám – je to hlavně kvůli tý neskutečný atmosféře v létě, kdy jsou všude otevřený zahrádky, plno lidí, jídlo, koktejly, na řece lodičky – třeba v zimě by mi to asi zas tak moc neřeklo.

V létě je ta atmosféra ale úžasná a kdybych si měla vybrat, kde v létě v Evropě strávím víkend, tak pojedu do Lublaně. Jen tak nasávat tu atmosféru a užívat si pohodu.

 

 

Pro další fotky z cest a ták mě můžete sledovat na INSTAGRAMU.

 

A už jste dali odběr našemu YouTube kanálu FOLLOW THE WHITE RABBIT? Prosím prosím smutně koukám!

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *