CESTOVÁNÍ

ŘÍM – Tipy co tam vidět, a co tam jíst a pít!

ŘÍM – La dolce vita, 100x aperol spritz, 100x prosecco, nejlepší jídlo (…a památky taky samozřejmě!)

Dneska to bude Řím. Protože jsem se vrátila v pondělí a ještě na jazyku cejtím bublinky z prosecca a ve vzduchu prosciutto crudo. ……………………………..To je teda spíš víc přání, než realita.

Obětovala jsem se a snědla jsem tam zase neskutečný množství jídla, abych mohla rozdávat rady kam jít, a taky jsme se jednou spálili v klasický turistický pasti, takže můžu i rozdávat rady o tom, kam rozhodně nejít.

Samozřejmě bych mohla popisovat všechny ty turistický místa, ale co je Fontana di Trevi, si přečtete v každým průvodci, takže já se budu radši zaměřovat na to, co kolem Fontana di Trevi můžete sníst a vypít 🙂

Ale tak trochu nějak popořadě:

ŘÍM – UBYTOVÁNÍ:

Centrum Říma a hotely tam mi přijdou docela dost drahý – jde mi o to, že v hotelu jenom spíme a jinak tam netrávíme vůbec žádnej čas, ráno vypadneme a vracíme se v noci nebo nejlíp zas až k ránu. Takže jsem chtěla něco levnějšího a klidně ani ne přímo v centru, protože pro nás je to fakt zbytečný.

Našla jsem Tania BnB, nevím, jestli jsou i na airbnb, já to měla přes booking, mám tam totiž ten genius účet za hodně rezervací, takže tam mívám fakt dobrý ceny – velký slevy, tajný nabídky a tak. Za 4 noci v tomhle ubytování jsme dali 218 Euro včetně městské daně. Je to za Vatikánem, na ulici Via Gregorio VII, asi 10 minut jízdy busem (načerno :/ jsme si vždycky zapomněli koupit lístek) od Vatikánu a pak ten stejnej bus pokračuje i okolo Piazza Navona až k Piazza Venezia a netrvá to víc jak 15 – 20 minut. Ubytko super, hezký, čistý, s balkonem, snídaní do pokoje (sladká a kafe), majitelka pro nás první den přijela až k metru a ještě jsme dostali dárek při odjezdu.

Horší to bylo dostat se tam v noci pod vlivem – to se nám nikdy nechtělo chodit na autobus, takže jsme jezdili taxíkem. Z centra to tam bylo cca 12 euro. Uber tam funguje jenom BLACK a je šíleně drahej – to, co normálním taxíkem z ulice s taxametrem stálo 12 éček, nám Uber ukazoval mezi 32 – 45 éčkama.

ŘÍM – DOPRAVA A TAKOVÝ TY TURISTICKÝ VĚCI:

Já jsem byla v Říme podruhý, takže jsem se snažila to tam naplánovat nějak postupně a logicky. Až teď podruhý mi došlo, jak je to tam vlastně taky strašně malý. Myslím tím to hlavní turistický centrum. Poprvé jsem se tam moc neorientovala a přišlo mi to obrovský, ale teď jsem měla naopak pocit, že všude dojdeme pěšky za pár minut a MHD jsme použili vždycky jenom ráno cestou z ubytka a pak už jsme chodili pěšky úplně všude. Do půl hodiny jsme tam byli. Takže kdo tam jede poprvé určitě žádnej stres, když se chcete dostat z Vatikánu třeba na Piazza Navona, tak tam dojdete tak za 15 – 20 minut příjemným procházkovým tempem, a celkově VŠUDE odkudkoliv se dá dojít pěšky tak kolem těch 30 minut, maximálně třeba hoďka, ale takovým tím tempíčkem s okouněním všude okolo.

Takže podle mě není ani potřeba si kupovat takovou tu třídenní permici na MHD za 18 éček, pokud bydlíte v centru, tak nemusíte jezdit MHD vůbec, a když někde dál a budete to dělat jako my a vracet se na pokoj jenom na přespání a během dne vůbec, a budete se pohybovat v tom turistickým centru pěšky, tak teoreticky utratíte jenom 3 éčka za MHD za den – 1.5 euro ráno a 1.5 eura večer zpátky na hotel. Což je myslím i při mojí matematický neschopnosti 9 éček za tři dny. A pokud si každý ráno jako my uvědomíte, že jste si zase nekoupili lístek a pojedete načerno, tak utratíte ještě míň 😀

Pak je tam ještě Roma pass (k čemu to je najdete v odkazu), ale to jsem taky nekupovala, protože by se nám to nevyplatilo – na muzea moc nejsme, my spíš radši jen tak chodíme po městě a sedíme v kavárnách, pijeme aperol a koukáme okolo, takže ani ta sleva se nám moc nevyplatila. Ten třídenní Roma Pass stojí 36 euro a v ceně jsou dvě návštěvy památek a pak slevy na další různý památky a muzea.

My jsme chtěli platit vstup jen na Koloseum a Forum Romanum (je to 12 euro dohromady za obě) a pak vstup na kopuli na Sv. Petra a tam Roma Pass neplatí. Tam je to mimochodem 6 euro za výlez po schodech (je jich přes 500) nebo 8 za výtah (a pak 321 schodů ještě). Já chtěla jet výtahem, B chtěl jít pěšky, ale pak jsme šli omylem doprava místo doleva, vpravo se objevil výtah, ten pikolík z výtahu na nás mávnul ať jako rychle děláme a vlezeme do něj, že už se pojede, tak jsme tam nastoupili a po schodech jsem nemusela :D.

Abych se vrátila k tomu Roma Pass – když si teda vezmu 36 éček MHD včetně 12 euro vstup na to Koloseum a Forum Romanum vs 9 euro za MHD bez permice a 12 za Koloseum a FR, pořád to vyšlo levnější bez Roma Passu, celkem 21 euro. Pokud se chcete ještě podívat třeba na Andělský hrad, kde je vstupné 10 euro a v rámci Roma Pass by to bylo taky zadarmo, tak je to pořád 36 euro Roma Pass vs 31 euro bez něj. Ale pokud plánujete obejít všechny možný i nemožný muzea a jezdit autobusem z konečný na konečnou několikrát denně, tak se to určitě vyplatí.

 

PRVNÍ DEN: TRASTEVERE 

 

To byl čtvrtek. Přiletěli jsme do Říma asi v 7 večer s hodinovým zpožděním, a to jsem si ještě ráno naivně myslela, že už kolem 8 budu v Trastevere sedět v restauraci a jíst gnocchi. A to proto, že ČTVRTEK JE GNOCCHI DEN!!! Proč, to se mi pořádně nepodařilo zjistit ani se strejdou googlem – prostě to tak je a je to tak už dlouho, a celej čtvrtek se ve spoustě restaurací v Říme podávají domácí gnocchi. Když jsem to ráno před odletem zjistila, do každýho v práci jsem hustila, jak už toho do sebe budu za pár hodin ládovat aspoň 4 kila. Hmmm. Trochu se mi to nepovedlo.

Za prvé hodina zpoždění, pak jsme šli na vlak. Google maps mi poradily (zas blbě, jednou nás google maps skoro zabily, ale o tom jindy), ať nejezdíme na Termini (hlavní vlakové nádraží) a pak metrem, ale ať jedeme vlakem jenom na předměstí Říma, pak asi 3 minutky přejdeme na druhou stranu ulice, a tam nám pojede každou chvilku autobus číslo 33, že to je nejrychlejší cesta. Nebudu radši říkat KAM to byla nejrychlejší cesta páč nechci bejt sprostá 😀

Nešli jsme 3 minutky, ale asi 15, a zastávka byla konečná – slepá ulice v obytný zóně, kde stály auta italskej puberťáků, co tam jezdili kouřit a asi hulit a předvádět se a bejt hustý. Bus nám měl jet za 5 minut. Tak přijely všechny možný čísla a naše 33 nic nic nic.

O sto let později tam pořád stojíme jak trapný volové s kufříkama na zastávce, kolem nás duněj vostrý chlapácký gangsta písničky z každýho z těch tmavejch miniautíček, kterým tam ty puboši machrujou před pipinkama v růžovejch miniautíčkách, ze kterejch zas duní střídavě Katy Perry a Taylor Swift.

Zkusili jsme i uber, kterej nám to ale zrušil a pak už nikde žádný auto nebylo, a když už jsme se chtěli vydat pěšky někde blíž k civilizaci, tak s víc jak půlhodinovým zpožděním přijelo číslo 33. Řidič asi o dvě zastávky dál dostal neeeeeskutečnýho sprda od jedný ženský, co na něj asi 15 minut v kuse řvala, že přijel pozdě a jí ujede navazující vlak a jak se má jako dostat domů blablabla. Jsem mu to přála, protože jsem se bála, že kvůli tomu všemu zpoždění přijdu o gnocchi. Byl i šílenej provoz a celkově jsme tou „nejrychlejší trasou z letiště“ k ubytku přijeli víc jak o hodinu později, než by nám to trvalo tou POMALEJŠÍ A DELŠÍ vlakem na Termini a pak metrem.

Tudíž poučení: i když vám to bude google maps říkat jinak, nejjednodušší je jet z letiště na Termini a pak někam metrem. A když vám google maps v Mexiku řeknou, ať jedete doprava, tak vždycky jeďte pro jistotu DOLEVA! Ale to tom fakt jindy.

 

GNOCCHI!!!… došly! 🙁

Takže kufry na pokoj a hnedka jsme hnali do Trastevere, kde jsem chtěla jít na večeři do La Fraschetta, protože podle recenzí tam mají mít nejlepší gnocchi ve městě. Asi si to myslí dalších dvatisícetřistapadesátšest lidí, protože když jsme se tam kolem půl 10 konečně přihnali, byla tam fronta na stůl až ven. Nakonec jsme čekali (se zastávkou na prosecco vedle v baru) asi 45 minut, a když jsem si konečně sedla a objednala gnocchi, tak už samozřejmě NEBYLY ŽEJO!

Nakonec jsem se rozhodla, že brečet nebudu, ale zklamaná jsem byla hodně. Tak jsme si dali bruschettu s rajčetem, talíř salámů a prosciutta cruda a pizzu. Bylo to super, pizza byla výborná, klasická tenoučká římská s křupavým těstem a po stranách maličko karcinogenní, ale já mám spálený těsto ráda. Kdybych nebyla tak strašně zklamaná z toho, že mi ty lidi před náma vyžrali všechny gnocchi, tak bych řekla, že to bylo všechno výborný. Takhle můžu jenom říct, že to byla dobrá záplata na mý srdce bolavý.

Ale kecám, La Fraschetta fakt doporučuju. Když tam vstoupíte, tak to vypadá strašně malinký, ale vzadu je ještě jedna velká místnost. Super na tom je, že tam stáli frontu rovným dílem místní s turistama, možná ani ten díl nebyl tak rovnej a dokonce místních tam jedlo víc než turistů, což je vždycky dobrý znamení. Obsluha byla strašně příjemná a rychlá.

Pak jsme to vzali domů přes všechny možný bary v Trastevere, z nichž si pamatuju hlavně Babylon Café, což je těžce hipsterská kavárna/bar s venkovním sezením se stolama ze starejch dveří a mají tam krásný koktejly, a taky bar, kde jsme skončili, a to bylo Samovar Café Bistrot blízko kostela Basilica di Santa Maria Trastevere a to je taky takový dost hipsterský, ale měli tam fakt dobrý prosecco a hrozně útulnou malou terásku s infrazářičema nebo jak se tomu říká, takže jsme si v tom teple a pohodě ani nevšimli, že už jsou skoro 3 hodiny ráno.

Přešli jsme ještě Trastevere až k řece kvůli taxíku a i ve čtvrtek ve 3 ráno bylo narvaaaaano, všude na ulici lidi, otevřený zahrádky, hluk, živo, super! Čím blíž k řece, tím je to živější, v tom Samovaru to vypadalo, že už jsme na tý terásce poslední lidi vzhůru v celým Římě a o dvě ulice dál tam byly stovky lidí VŠUDE.

DRUHÝ DEN: VATIKÁN, PIAZZA NAVONA, PANTEON, FONTANA DI TREVI … A ZASE TRASTEVERE

Vatikán

Mám itinerář. Ten itinerář jsem napsala asi měsíc před odjezdem do Říma. Mám v něm přesně napsáno, co budeme který den procházet za památky a taky co je tam v okolí za bary, kavárny a terasy na střeše a trattorie a taverny který určitě nesmíme minout. To mi jako příprava na cestu zabralo nejvíc času, četla jsem recenze, projížděla Trip Advisor, prohlížela blogy o jídle v Říme a svědomitě se připravovala.

Kromě toho je ale v mým itineráři k PÁTKU jako první napsáno: vstaneme BRZO!!! a půjdeme do Vatikánu. Protože jsme ale přišli v noci domů až po třetí hodině a měli jsme v hlavě víc než jednu bublinku z prosecca, trošku se nám nepodařilo vstát v těch 6, abychom byli v 7 na náměstí Sv. Petra. A nebyli jsme tam ani v 8, ani v 9, přijeli jsme tam skoro v 11.

 

Já jsem si představovala to svěží ráno, ten čerstvej ostrej vzduch, co mě štípe do nosu, zatímco pozoruju první ranní paprsky, jak se lámou o sloupy na náměstí, každé slovo se rozléhá v tom ranním tichu, a bez fronty okamžitě vejdu do prázdného majestátního kostela, načež o pár minut později z kopule shlížím na probouzející se věčné město…

 

…tak ho**o, přijeli jsme tam s kocovinou skoro v 11, vedro jak prase, fronta jak prase, kocovina jak prase, bolest hlavy jak prase, vodu jsme si s sebou nevzali (velká chyba, to neopakujte, zvláště, pokud máte kocovinu), takže jsme stáli přes hodinu frontu na vstup přes „letištní“ kontrolu a další skoro hodinu na vstup na kopuli totálně na suchu.

Ale pak jsme jeli výtahem místo po schodech a to mi udělalo dětinskou radost, takže fronta už neva. Fakt ale nedoporučuju tam chodit tak jako my kolem 10 – 11, protože to se všichni turisti akorát vzbudí a jdou tam. Brzo ráno a nebo asi až odpoledne. Každopádně, tu frontu se určitě vyplatí vystát, protože to úplně bere dech. Nejlepší je, když se najednou ocitnete nahoře pod kopulí uvnitř baziliky a koukáte tu šílenou výšku dolů do vnitřku kostela, lidi jak mravenci, budova obrovská, a do toho se tam rozléhá zpěv sboru ze zdola z některé z kaplí.

Výstup úplně nahoru na vrchol kopule na rozhlednu není nic pro klaustrofobiky, ta chodba je uzoučká a sešikmaná podle kopule, navíc tam jsou uzoulinký točitý schody, úplně nejlíp mi nebylo. Škodolibou srandu jsme měli z obludně tlustý Američanky, která se vyšplhala až nahoru po těch asi 310 schodech (a to jen za předpokladu, že první polovinu jela výtahem, jinak jich bylo o moc víc), byla úplně rudá, fakt ji to málem skolilo, a nakonci tadáááá, posledních asi 10 točitejch schodů táááááák úzkejch, že se tam nevešla. To je holt pech no. Sice je hnusný, že jsme se jí smáli, ale jestli budu pořád takhle žrát, tak se tam za pár let nevejdu taky a karma ji pomstí.

Pak jsme šli na Andělský hrad, dovnitř jsme nešli, bylo moc hezky na to, abysme vlezli do muzea. Chtěli jsme stejně jenom nahoru na střechu kvůli výhledu, ale k tomu je potřeba si koupit lístek do celýho toho muzea. Před pár lety jsem tam byla zadarmo, ale to už neplatí 🙁

Cul de Sac

A taky nás hnal kupředu vlčí hlad. Courali jsme se uličkama kolem Piazza Navona a potom i po náměstí, ale cíl byl jasnej: Enoteca Cul de Sac. Četla jsem na ni skvělý recenze, a protože je hlavně na Piazza Navona strašně moc restaurací co vypadaj (a určitě i jsou) jako typický pasti na turisty (bílej ubrus, číšník s motýlkem, flek někde blízko u něčeho hodně turistickýho, ceny astronomický, kvalita nestojí za nic, sedí tam jenom turisti a žádnej místní – nejhlavnější znaky), nechtěla jsem se spálit a rovnou jsem si dělala seznam. Je to hnedka za Piazza Navona na Piazza Pasquino.

Celá ta ulička, která začíná právě u Cul de Sac, je úžasná, plná malejch taveren a barů se sezením venku, mají tam výbornou zmrzlinu a určitě bych na jídlo i pití zašla spíš tam za roh, místo na Piazza Navona. I večer je tahle ulička kouzelná, plná lidí a má podobnou atmosféru jako Trastevere.

Měli jsme kliku – hned jakmile jsme přišli se uvolnil venku stoleček. Byli jsme tam už docela pozdě, ale stejně tam pak po nás lidi na stůl čekali. Určitě to tam přes největší provoz na oběd bude tak na půl hodiny čekání a když jsme šli kolem večer, tak bylo narváno úplně, ale fakt to stojí za to. Dali jsme si skleničku výbornýho prosecca (na spravení kocoviny) a zaječí paštiku s lanýžema. Ta byla výborná, ale co bylo naprosto nebeský, božský, dokonalý a prostě všechny tomu podobný superlativy, tak to byla burrata.

Pokud by někdo nevěděl, co to je burrata – a já to nevěděla, dokud jsem nebyla v San Carlo v Praze, protože tam to mají jako předkrm taky a navíc ještě jejich nejdokonalejší pizza je právě s burratou – je to podle syrar.cz „měkký tažený sýr ve tvaru jakéhosi měšce naplněného kousky mozzarelly, mascarpone s máslem, případně ricottou nebo smetanou“. No prostě okolo to je pevnější, protože to je mozzarella, ale když se do toho řízne, tak je v tom smetana, uplně nádherně měkkoučká smetanová mozzarella, fantazie, dokonalost, nádhera. Je to ten typ jídla co jím se zavřenýma očima.

Ještě jsem si chtěla dát jako třetí předkrm talíř sýrů a salámů, ale číšník nám při objednávání řekl TOO MUCH! Že to nesníme. Neví, s kým má tu čest 😀

Pak jsme měli lasagne (výborný) a neskutečně dobrý tři velký ravioli s kachním masem. Politý máslíčkem a posypaný tunou parmazánu. Nebe. Zavřený oči.

Všichni okolo měli taky jídlo, co vypadalo a vonělo krásně. A že já teda koukám. Vedle nás seděl pár z Uruguaye a těm prý Cul de Sac doporučil recepční z hotelu, který tam chodí s rodinou.

Co se mi na Cul de Sac líbí nejvíc je právě to, že i když je to hnedka za rohem jednoho z nejrušnějších turistických míst v Římě, tak to bylo plný hlavně místních, co si tam evidentně zašli na oběd v polední pauze nebo jen tak na oběd s kamarádkou. Žádná past na turisty, ceny super.

Pak jsme prošli takový to obvyklý, Piazza Navona, Panteon, Fontana di Trevi… u který bylo samozřejmě narváno. Všude bylo šíleně narváno.

 U Panteonu říkám, že to je škoda, že když jsem tam byla minule, tak tam byl zpěvák, co zpíval operu, Con te partiro, a že tam díky tomu byla nádherná atmosféra. No, tak asi 3 vteřiny potom, co jsem to dořekla, začal ten samej chlap co asi před osmi lety zpívat… Con te partiro.

Lidí neskutečnejch, sunuli jsme se rychlostí krok/5 minut k fontana di Trevi.

Před ní jsme se trochu zasekli na jeden dva tři aperoly v Baccano. Je to hnedka kousíček u Fontana di Trevi a fakt to nebyla past na turisty, což nemůžu říct o restauraci hnedka vedle, kam jsme bohužel šli v sobotu a dlouho jsem nebyla nikde tak vytočená. Ale o tom až za chvíli. Baccano je super, protože ke každému drinku přinesou aperitiv – nejdřív olivy a oříšky, ale pak takový malý vymazlený jednohubky. Byla to pěna z nevímečeho se zázvorovou marmeládou a sušeným chipsem z červené cibule, pak něco co už si nepamatuju a marinovaný červený pomeranč. Ten aperitiv byl výbornej, aperoly taky, jasně, takovýhle barů jsou v Římě miliony, takže to není nic, kam člověk MUSÍ, ale říkám, když už někde kolem fontány, kde je to samá předražená past, tak Baccano je určitě super.

Po fontáně jsme šli na západ Slunce (páč jsme romantici jak stehno) na Rooftop bar Terraza Cesari kousek směrem k Panteonu. Je to tam moc hezký. Dokonce ani ne moc turistický – bylo tam dost Italů, dokonce tam asi 30 italskejch puberťáků slavilo narozeniny – a ta terasa je opravdu moc hezká, krásně osvětlená, je to příjemný, protože člověk vypadne na chvilku z toho kraválu a shonu dole na ulici a je chvilku v klidu. Ale je to prostě mezi zástavbou, takže se nedá čekat dechberoucí výhled na celej Řím, spíš na okolní střechy – což je ale taky pěkný, stříšky s malejma teráskama, okýnka, hnedka vedle je štít kostela…ale jak řikám, nečekat, že uvidíte přes Koloseum až po Neapol.

Na večeři jsme šli pěšky do Trastevere – měli jsme chuť na mořský potvory a já jsem měla v tom svým seznamu napsáno, že nejlepší seafood mají v Osteria dell´Aquila. Jenže my jsme to vůbec nenašli, místo toho tam byla restaurace co se jmenuje DOT a mají tam taky ryby a seafood, takže to asi přejmenovali, nahradili, nevím. Ale – jídlo bylo v pohodě, bylo to dobrý, ale rozhodně z toho nemám tak neuvěřitelnej zážitek, že bych tam musela jít znova. Ne proto, že by to nebylo dobrý, bylo to dobrý, ne proto, že by se mi to nelíbilo, bylo to hezký, ale prostě to nějak nebyla moje srdcovka nebo co. I když podle tohoto článku http://www.eater.com/maps/rome-heatmap-where-to-eat-dot-stavio je to druhý nejvíc TOP místo v Říme.

Hmmm… možná jsem jenom nebyla správně naladěná, možná jsem neochutnala to nejlepší… fakt nevim. Já jsem měla jako předkrm vařenou chobotnici – byla dobrá, ale rozhodně to nebyla nejlepší chobotnice v mým životě, a rozhodně bych si ji nedala znova.

B měl tatarák z nějaký ryby co si nepamatuju název, bylo to pojatý spíš tak po japonsku, dostal k tomu i sojovku, to bylo dobrý, ale taky to není něco, o čem budu vyprávět vnoučatům na smrtelný posteli. Potom jsme měli těstoviny – já špagety s olihní a sušenýma rajčatama, a B špagety s lilkem, krevetama a sýrem. Obojí bylo fakt moc dobrý, ale… prostě nebyl to TAKOVEJ zážitek, neměla jsem potřebu to žvejkat se zavřenejma očima a příst blahem.


TŘETÍ DEN: PIAZZA VENEZIA, FORUM ROMANUM, COLOSSEUM … A TRASTEVERE

Altare della Patria

Sobota. Vstát v 7 se nám zase nepodařilo, i když jsme byli noc předtím mrtvý a v pátek večer v Říme jsme šli spát ve 12. Jeli jsme busem na Piazza Venezia k památníku Viktora Emanuella II. Je to sice bílý a má to sloupy, ale není to antika, bylo to dostaveno až v roce 1911, takže relativně novinka. Já jen, že znám lidi, co ty sloupy nadšeně objímali, protože „ježišmarjááá jak je to za ty stovky let krásně vybělený z tý antiky, a když to obejmu tak mi to dá tu energii tisíciletou„. Teda já neznám lidi, znám jednoho člověka. Jestli si to teď ten jeden člověk čte, tak ví 😀

Uvnitř je muzeum, kam je vstup zdarma (přiznám se že si už nepamatuju čeho, nešli jsme tam) a dá se výtahem za 7 euro vyjet nahoru na střechu odkud je fakt krásnej výhled na celý město. Na ten výtah byla fronta jen asi 5 minut. Vyplatí se to, protože je nádherně vidět Forum Romanum, Colosseum, Vatikán, Panteon, prostě všechno.

 

Forum Romanum, Colosseum

Hned vedle je Kapitol, jeden ze sedmi řimskejch pahorků, kde je Kapitolský náměstí, Senátorský palác a tak, a je tam sloup s vlčicí a Romulem a Remem a dá se tam tudy projít taky k Foru Romanu.

Pokud nemáte lístky koupený online (a my jsme neměli, protože jsem je chtěla koupit až v Říme a je nutný je vytisknout. Navíc chtějí za nákup přes net o 2 eura víc), tak URČITĚ běžte tímhle směrem. To znamená nejdřív FORUM ROMANUM  a pak teprve KOLOSEUM. Zatímco u Fora Romana je na lístky fronta malá nebo žádná (a lístek platí jak na FR, tak na Koloseum), tak u Kolosea je na ty stejný lístky fronta na několik hodin. My jsme měli před sebou asi 4 lidi, v Koloseu to musí bejt určitě tak na dvě hodiny, jsou jich tam stovky, tisíce.

Ten lístek je teda na oboje a platí dva dny – to znamená že klidně jeden den můžete projít FR  a druhý Koloseum. U Kolosea to sice už není bez fronty ani s lískem, stejně jako u Sv. Petra je tam „letištní“ kontrola tašek. Asi 20 minut, dalo se to. Oproti těm chudákům, co tam stáli frontu na lístky to nebylo nic.

Já to věděla proto, že jsme to tak udělali když jsem byla v Říme poprvé – lístky u FR bez fronty a pak jsem viděla tu šílenou čekačku u Kolosea, takže jsem s tím měla zkušenosti, ale pak jsem to i četla různě v průvodci, takže nechápu, že to takovejch tisíců lidí denně neví a pořád si stojej těch pár hodin u Kolosea, ale ono dobře, jinak by byla fronta všude, ŽE?! 🙂

Moje kamarádka Verča má úplně ze stejnýho místa fotku s tim samým ptákem. Náhoda? Nemyslím si…. 😀 😀

Totáááálně uchozený ušlapaný unavený po Foru Romanu a Koloseu jsme potom šli pěšky někde do Centro Storico, měli jsme se sejít s B kamarádem. Já to od Fontana di Trevi směřovala někam okolo Piazza Navona, protože tam jsou ty různý uličky s malejma barama a vypadá to tam levnější a ne tolik turistický, ale bohužel zrovna když jsme došli k Panteonu, tak nám napsali, že jsou u fontány a ať dojdeme někam tam. Já otrávená jak beruška, že musíme zase zpátky, a že nikde nic po cestě pořádnýho nebylo – až jsme došli zas k Baccanu, ale to bylo úplně narvaný.

 

V počtu lidí obrovskej rozdíl pátek vs sobota. V pátek fakt hodně, v sobotu 10x víc. Všude. Takže jsme si sedli na zahrádku restaurace vedle Baccano, co se jmenuje Quirino a k mýmu obrovskýmu potěšení má dost příšerný recenze na Trip Advisoru. I kdybych měla hlady a žízní chcípat pojít a byla to jediná restaurace na světě, tak tam už nikdy nevlezu. Byla jsem otrávená už když jsme tam sedli – bílej ubrus a číšníci s motýlkem, typický. Dali jsme si aperol spritz a blbě pitomě debilně se ani nezeptali, kolik to stojí, protože VŠUDE jinde to stojí stejně. Vedle v Baccano k tomu přinesli oříšky, olivy, jednohubky, aperitivo… tady h***o. Číšníci arogantní. Pak jsme udělali obrovskou chybu (já bych ji neudělala, ale tak byli jsme 4), že jsme objednali pizzu. Nebyla nejhorší, byla normální, obyčejná, žádnej zázrak. No a pak jsme si řekli o účet – ten arogantní číšník k tomu ještě dodal, že SPROPITNÉ není v ceně, a přitom se v Itálii spropitné nedává a rozhodně si nikde jinde o něj neřeknou. Nebudu radši říkat, kolik to celé pro 4 lidi stálo, ale ta pizza, která stojí na těch jooo hodně turistickejch místech jako např. přímo na Piazza Navona třeba 12 – 13 euro a všude jinde tak 6 – 7 – 9 euro, stála 24 euro. Když jsme blbý, tak jsme blbý, s tim se nedá nic dělat. (Mně to bylo jasný už od prvního pohledu, že to budou šm***i.)

 

Pak jsme se pěšky přesunuli zase, ano, kam jinam, než do Trastevere.

 

V Trastevere jsme náhodou potkali další Benovi kámoše, našli asi poslední volnej stůl v celým Římě, protože všechny restaurace, bary, zahrádky byly neskutečně narvaný, a po pár lahvích prosecca jsme si koupili asi po 1 ráno pizzu někde ve stánku a jedli to na kapotě nějakého auta. Načež přišel majitel zrovna ve chvíli, kdy nám spadla „náplň“ rukolové pizzy, nevadilo, odjel i s koláčem rukoly a sýru na kapotě.

Pak jsme ale šli ještě na pozdní malou večeři kolem 2 ráno v jedný super hipsterský restauraci (protože všichni číšnící měli fousy žejo) a tam to bylo super. Je to Grazie e Graziella a doporučuju, strašně příjemná obsluha, kuchyně vařila ještě ve 2 ráno, jídlo výborný, a přímo v centru dění Trastevere. Když jsme odcházeli po 3. ráno, tak jsme za sebou nechali naprosto probuzený, čilý, hlučný a přelidněný ulice. Tam party asi nikdy nekončí. Já tohle na Itálii miluju! V Praze si v létě po 10 není pomalu kam sednout na zahrádku, všechno se zavírá, uklízí, konec, ale tady to jede venku nonstop.

ČTVRTÝ DEN: PIAZZA POPOLO, VILLA BORGHESE

KOCOVINA!

Ani v neděli se nám nepodařilo vstát brzo. Já se divím, že se nám vůbec podařilo vstát. Teda já i když jsem vstala, tak jsem byla jak zombie.

 

Neděle ráno to bylo poprvé, co jsme jeli metrem. Na Piazza Popolo. Metro taky 1,5 eura, rychlý, čistý, přehledný.

 

Prošli jsme se po Piazza Popolo a jali se hledat Babette, protože jsem četla, že tam maj skvelý víkendový buffety a krásnou zahrádku ve dvoře a tak. Je to hnedka u Piazza Popolo a URČITĚ DOPORUČUJU. Je to zastrčený v takový boční uličce, takže to určitě není restaurace, kde je nápor turistů, musí se o tom vědět. My měli strašný štěstí, přišli jsme tam v 11:30,prázdno, začíná se až ve 13 a bufet trvá do 15. A chytli jsme poslední stůl pro dva. Bohužel vevnitř (taky hezký) a ne na zahrádce, protože tu mají fakt krásnou, je to dvorek za restaurací. Já jim moc nevěřila, když nám řekli, že mají narváno a že máme štěstí, že mají poslední stůl pro dva, ale nekecali. Šli jsme se zatím projít k Španělským schodům a do 1 se jen tak courali.

Nekecali! Bylo opravdu narváno, a co na tom zase bylo nejlepší – řekla bych, že tak 90% hostů byli Italové. Evidentně tam chodí na rodinné oslavy a tak, vždycky tam přišla celá obrovská rodina, v neděli slavili svátek matek.

Bufet stojí 28 euro na osobu a v ceně je všechno jídlo samozřejmě, litrová lahev vody, sklenička vína, kafe a dezert z menu. Je to dobrá cena, protože v bufetu je polévka, jsou tam všechny možný druhy předkrmů – zelenina na salát udělejsisám nebo už různý hotový saláty – zelný, cizrnový, bramborový, bruschetty s rajčatama, zapečený rajčata atd. Pečivo, sýry, salámy. Jako hlavní jídla různé druhy těstovin a nejlepší a zároveň nejhorší na tom je, že tam nosí pořád nový a nový druhy jídel. Nejlepší proto, že to je jasný, že to je super, a nejhorší přijde později, když je už člověk totálně přežranej a oni tam furt nosej nový věci, co strašně toužíte ochutnat, ale už prostě nemůžete.

 

Těstovin tam bylo hodně zapečených – výborný byly třeba pene zapečený v takový hodně hutný sýrovo smetanový paprikový omáčce , zapečený se sýrem, pak měli konečně GNOCCHI!!! a ty byly v bílý sýrový omáčce a taky zapečený, výborný, hodně bramborový a měkkoučký. Špageti cacio e pepe (sýr a pepř), typický Římský těstoviny s tunou sýra a pepřem, a tady je měli i s takovým lanýžovým ocáskem chuti, výborný. Různý druhy masa – pečené kuře, roastbeef, hovězí na úzké plátky v UHO, ale v dobrým UHO. Atakdálatakdál. Dezerty jsme si dali čokoládový – B měl čokoládový myslím že to je fondant – ten dortík co má vevnitř tekutou čokoládu. A já měla čokoládový markýz s vanilkovou omáčkou.

 

 

Šli jsme do parku Villa Borghese (teda šli… já se koulela) a tam jsme usnuli na trávě. Pak jsme zoufale chodili asi hodinu po parku a hledali půjčovnu rikši, na který tam všichni jezdili. Je to takový vozítko pro dva (nebo 4 – 6) se šlapkama a motorkem, a všichni na tom jezdili po parku, ale my nemohli najít, kde to půjčujou. Po víc jak hodině hledání jsme to vzdali a půjčili si golfový vozítko. Samozřejmě jsme pak přišli na to, že ta půjčovna byla vždycky asi 10 metrů od toho místa, kde jsme odbočili, protože dál už to být přece nemůže. Určitě doporučuju si pujčit buď tuhle rikšu a nebo rovnou to golfový vozítko. Park je obrovskej a stihnete toho vidět (logicky) víc, než kdybyste to šlapali celý pěšky. Je to tam nádherný.

 

A protože nám po dlouhý procházce a z toho ježdění golfovým vozítkem vyschlo (a některým i vyhládlo), tak jsme se rozhodli jít na aperitivo. Já si naštěstí vzpomněla, že jsem si uložila do telefonu info o baru GUSTO, a že tam mají jeden z nejlepších aperitivů – v ceně drinku je super bufet. Navíc to bylo jenom asi 15 minut chůze, u řeky, takže jsme zamířili rovnou tam.

V Říme můžete vynechat cokoliv, klidně i koloseum (přeháním ježišmajá, jasně že přeháním a nemyslim to vážně!), ale GUSTO určitě ne!!! Je to místo, kam určitě okamžitě poběžím jakmile budu někdy znova v Říme (a já doufám, že budu brzo, hodili jsme minci do Fontana di Trevi. Teda my jsme měli jenom jednu jedinou minci, 1 euro. Tak jsme si řekli, že to snad bude platit, jako bychom tam každej hodili 50 centů a hodili jsme to tam společně. By člověk nevěřil, jak blbě se háže jedna malá mince ve dvou. A navíc jsme asi vypadali jak socky).

Není to na moc turistickým místě – je to kousíček od řeky, ale určitě to není ulice, kudy proudí davy turistů. Velkej barák a je tam spousta různých míst pod názvem Gusto – obchod, restaurace, pizzérie, bar… Museli jsme se zeptat paní venku u „uvaděčskýho stolku“ jestli jsme správně, protože všude byly prostřený stoly na večeři, venku i vevnitř, a bylo tam prázdno, na večeři ještě brzo. Tak nám právě vysvětlila, že toho mají v jedné budově víc a vzadu na druhé ulici je právě bar, kde se podává aperitivo. Takže nebát se, zeptat se. Měli jsme kliku, protože bylo ještě docela dost volno.

Jak to funguje? Dáte si prvního drinka, který je dražší – například aperol spritz stojí všude cca 8 euro, ale tady první stojí 11, a pak všechny další už 9. V ceně je neomezená konzumace z bufetu.
Bufet? To nebyl bufet, to bylo nebe.

Takový množství jídla. Zase. A ne ve stylu máme to bufet, tak hlavně ať je toho hodně ale kvalitní to jídlo bejt moc nemusí – NE! Tady bylo všechno výborný! Malý mističky s různýma salátama – césar, salát z tmavé rýže, kus-kus salát, mini pizzy, mini hamburgery, španělská tortilla, sendviče, placičky, pečivo, chlebíčky všech možných druhů – s olivovou tapenádou, klasická rajčatová bruschetta, s hráškovou pomazánkou, s krevetama, s lososem, s tímhle a s tamtím, klasický velký pizzy s prosciutto crudo, s rajčatama a mozzarelou, sýrovo-slaninový šneky, špenátový rolády, blablabla. K tomu tam mají vázičky s čertvýma bilinkama, omáčky, koření…

A zase nejlepší a posléze nejhorší ze stejnýho důvodu jako nahoře bylo to, že tam nosili pořád nový a nový věci, takže já už jsem zas nemohla sníst ani sousto a tam to pořád přibývalo. B mi oficiálně ničí život. Já tam chtěla zůstat co nejdýl, počkat, až zas za chvilinku budu moct jíst a bejt tam už napořád. Nebo aspoň ještě hodinu. Půl hodiny. Do zavíračky. Navždy. Ale zas mě donutil asi po dvou hodinách odejít, prej je přežranej a potřebuje se projít. Vyhnal mě z ráje.

 

Pak jsme se šli projít a místo na Campo di Fiori jsme narazili zase na Piazza Navona, takže jsme se rozhodli jít ještě na skleničku do té ulice, co začíná za Cul de Sac, jmenuje se Vía del Governo Vecchio. Je tam spousta malejch hospůdek se zahrádkama a je tam živá atmosféra. Nakonec jsme si sedli na prosecco do Mimi e Coco, takovej cool zas tak trochu hipster (to jsou ty číšníci s kulatejma brejličkama a fousama no!) bar.

Určitě to doporučuju i na večeři, jídlo vypadlo nádherně, strašně mě mrzelo, že jsem přežraná, protože to jídlo, co dostávali lidi okolo nás bylo prostě úžasný, tak jsem aspoň zírala. Na ty nádherný špagety s mušlema a obříma krevetama, co měl ten chlap vedle mě, a na tu nádhernou panna cottu s jahodama, co dostali ty babky naproti.  Je tam skvělá atmosféra a hrozně milá obsluha.

Do týhle ulice se vyplatí jít na jídlo, oběd v Cul de Sac, večeře v Mimi e Coco. Určitě bych do Mimi e Coco šla spíš na večeři, protože to mají krásně osvětlený a je tam fakt taková příjemná uvolněná atmosféra.

No a to je všechno, 5. den, v pondělí, jsme odletěli.

Tentokrát jsme jeli vlakem z Termini. Je to přímej vlak až na letiště, 14 euro, z nástupiště 23 nebo 24. Nestihli jsme se nasnídat, ale naproti tomu nástupišti 24 je kavárna Lavazza, kde jsem měla nejlepší cappuccino z celýho výletu, a mají tam výborný bagety s mozzarellou, prosciutto crudo, rukolou a rajčatama, takže pokud nestíháte snídani tak jako my, doporočuju koupit si tam s sebou do vlaku.

Odlítali jsme v 13:00, vlak přijel v 12:07 a stíhali jsme úplně v pohodě, letěli jsme z T3, byli jsme tam za chvilku a i kontrola byla v pohodě, nebylo moc lidí, takže stačí takhle necelou hoďku před odletem, pokud už máte boarding pass.

 

No… a teď zas zpátky REALITA a nejlíp asi taky DETOX 😀

 

UPDATE: V komentářích někdo psal, že Gusto je zavřený. Nevím, jestli to teda bylo jen ten den, nebo to zmizelo úplně. Možná jen nějaká sezónní uzavírka, webovky fungujou. Asi bych se tam šla přesvědčit osobně, stojí to za to!

 

……………………………………………………………………………………………………………………………………………….

Pro další fotky z cest a ták mě můžete sledovat na INSTAGRAMU.

 

A už jste dali odběr našemu YouTube kanálu FOLLOW THE WHITE RABBIT?

 

Kromě videí z cest tam taky najdete takovou naši malou reality show o tom, jak jsme koupili pozemek na ostrově HOLBOX v Karibským moři v Mexiku a stavíme tam malej hotýlek – glamping. Tak nezapomeňte dát odběr, každý pondělí bude nový video!

 

Navíc si všechno o našem projektu můžete přečíst i tady na blogu v sekci WHITE RABBIT
Tady je první díl:

6 komentářů

  • Barbora

    Ahoj, ježiš já se omlouvám, já si toho komentáře všimla až ted! Snad to ještě stihnu! 🙂 Nejsem si uplně jistá, ale myslim, že je to tak nějak od 4 – 5 cca! Hledala jsem to ale nějak to nemužu vykoumat, ale určitě to bude kolem tý pátý, protože jsme tam byli tak nějak myslim, ještě nebyla tma, jako když tam pujdeš v 5 v 6 tak to už asi bude" Záviiiidiiiiim!!!! Užij si to!!

  • Barbora

    Jsem ráda, že moje faily aspoň vždycky někoho pobavěj 😀 😀 určitě jeď na Termini!! 😀 😀 a užij si to, závidim, jela bych zase. I když se divim, že z toho výletu nemám ještě teď 10 kg nadváhy 😀 😀

  • Anonymní

    Gusto už je zrušené. Bufet v restauraci Babette nás bohužel také zklamal. Prostředí a personál určitě příjemné. v ceně 28 EUR/ osobu byl bufet, lahev vody, sklenička pití, zákusek z menu a káva. Bufet nezačínal studenými předkrmy – typu šunka, mozzarela a pod., celou dobu tam bylo to samé jídlo – rýže v rajčatové omáčce zapečné se sýrem, lilek v rajčatové omáčce zapečené se sýrem, malé pizzy, ravioly na másle, penne v rajčatové omáčce, 2 druhy salátů ze zelí, cizrnový salát, kuřecí směs s paprikou, mletá sekaná a kuřecí řízek, vajíčka v rajčatové omáčce… Těšila jsem se, že ochutnám různé druhy těstovin, gnocchi, různé omáčky, šunku a bylo to takové – obyčejné, pár druhů jídla, nic extra typického římského… Každopádně pokud jde někomu o to se najíst, tak to samozřejmě šlo. Není to ale nic extra, něco co bych doporučila. Taková polední jídelna s jídlem, co není špatné, ale nijak nenadchne. Není potřeba se tam speciálně hnát. 🙂

  • Barbora

    Jeeee až ted jsem si všimla komentáře. To mě mrzí, že je Gusto zavřený, bylo to tam fakt super. Článek už je dva roky starej :/ Jinak to zklamání z Babette mě taky mrzí, když jsme tam byli, bylo to tam výborný. Byly i studený předkrmy, a měli právě různé druhy těstovin, gnocchi… Tak třeba se za ty dva roky zkazili 🙁

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *