CESTOVÁNÍ

MALLORCA – co tam vidět? A co jsme tam stihli a nestihli za 5 dní

Mallorca, my, a 5 dní. 5 a půl, když budu počítat ten poslední, ale ten trval asi dvě minuty a už jsme museli na letiště. Když jsem uplně náhodou kupovala letenky, přišlo mi pět dní v pohodě. Není. Nejezděte na Mallorku na 5 dní. Budete akorát jako já nešťastný, když si uděláte nekonečnej seznam věcí (nebo použijete ten můj, kterej sepisuju do dalšího článku), který musíte dělat a vidět, nestihnete z toho ani třetinu, a pak budete závistivě koukat na instagramy lidí, co tam jsou a stíhaj všechno to, co jste vy neměli šanci (zdravím Terku!).

Letenky jsem koupila úplně náhodou, do konce roku mi už zbývaly jen 4 dny dovolený a myslela jsem si, že nic hezkýho už mě nečeká :D.

Pak se ale na AKČNÍ LETENKY objevila akce Ryanairu – zpáteční Palma de Mallorca za 10 éček z Berlína. Šla jsem to okamžitě koupit s tím, že vlastně ani nikam nemusíme, ale přece to tam za ty prachy nenechám… A okamžitě kupovaly taky holky v práci a nakonec nás jelo 8. Bohužel jsem ale mohla vyplácat už jen ty 4 dny volna plus víkend. Škoda, škoda, velká škoda.

Mám asi poruchu. Pokaždý, když někam jedu, tak přípravou na cestu strávim možná víc času, než na tý cestě samotný. Dělám si na každej den přesnej časovej harmonogram, v kolik budem vstávat, v kolik kam pojedem, jak dlouho. Netřeba asi dodávat, že to ještě nikdy nevyšlo podle plánu. Plán se většinou zhroutí hned první ráno.

Každopádně mě, největšího bordeláře a zmatkáře, co se týče čehokoliv ostatního, strašně uklidňuje tenhle pedantskej seznam mít, a neumím jet jen tak, že jako se uvidí, co budem dělat, páč jsem na nervy, že bez důkladný přípravy o něčem nebudu vědět a o něco důležitýho přijdu :D. Strašně totiž trpím FOMO (Fear of missing out. Někdy je to už na psychiatra).

Bohužel jsem se na Mallorku připravovala až moc důkladně, měla jsem seznam všech měst, rozhleden, majáků, výhledů, nejkrásnějších zátok a pláží, akorát to bylo tak na měsíc, a ne na pět dní. Tudíž bylo jasný, že budu odjíždět zklamaná, páč se to nedalo stihnout, ale když už jsem tý rešerži věnovala tolik času, tak se v přístím článku nepodělím jenom o ty místa, kam jsme jít stihli, ale taky o ty, kam jsme nešli, ale Colombo o nich ví téměř všechno 😀

Co jsme tam teda dělali?

1. den – BERLIN – PALMA DE MALLORCA – SANTA EUGENIA

Odlet ve čtvrtek v 6 ráno z Berlína. První skupina jela do Berlína už ve středu odpoledne, že to tam projdou, zapařej, a ráno rovnou ne letiště. Tady spolu bojovalo moje FOMO, že přijdu o Berlín, a moje lenost tam někde pospávat ve 3 ráno na letišti. Vyhrála lenost, ale pak jsem se samozřejmě celý odpoledne a večer užírala, že ještě dřepim v Praze, zatimco oni si choděj po Berlíně. Nejhorší je mít FOMO a k tomu bejt nerozhodnej.

My vyjeli ve 12, pak ještě takový různý popojíždění po Praze, takže jsem byla trošku nervní, abychom to ještě s parkováním stihli, ale  o půl pátý jsme byli na letišti, v 5:45 byl boarding time, takže v pohodě. Parkovali jsme na McParking, a servis super. Letos jsem letěla z Mnichova do Mexika a taky jsme tam nechávali auto a málem jsme nestihli letadlo, protože jsme asi hodinu čekali, než nás odvezou těch 10 minut na letiště, ale tady to bylo v pohodě, hnedka jsme vyjeli, a na terminál B, kterej je ale hned vedle C, odkud nám to letělo, to bylo jen pár minutek pěsky.

Letěli jsme na čas a před devátou ráno byli v Palmě. Pak jsme šli vyzvednout auto – předem jsem ho zarezervovala na 6 dní u AmigosAutos a čekala jsem nějakej podraz. Stálo to na 6 dní totiž jen 4 tisíce s plným pojištěním, takový to, jak to auto můžete totálnš poškrábat a sedřít a je to v pohodě. Už to chci vždycky po zkušenostech z loňský cestě po Costa Brava – v Barceloně jsme vyzvedli auto, Michal chtěl plný pojištění, mně to přišlo zbytečný a moc drahý, tak jsme se tam dohadovali, já trvrdila, že je to zbytečný, že svým autem taky jezdím furt a nic se mi nikdy nestane, nakonec jsem ustoupila, a hned u výjezdu z parkoviště jsem to narvala do obrubáku a brutálně odřela (a pak se mi to povedlo ještě jednou), takže jsem byla fakt šťastná, že jsem se nechala ukecat. Naši loni za malý škrábnutí větví na Sardinii zaplatili asi 9 tisíc.

No každopádně mi ale ta cena 4 tisíce na 6 dní i s plným pojištěním přišla strašně podezřelá. Vždycky jsem nakonec zaplatila třeba dvakrát tolik, než uváděli, půjčování auta nenávidim z cestování úplně nejvíc. Tak Amigos fakt doporučuju. Plný pojištění, a ještě nám nabídli, že za 10 euro na den navíc můžeme dostat upgrade na Range Rover Evoque. Za necelejch 6 tisíc taková kára, neber to. My na to auto byli 4, takže nás to vyšlo na 1500 na osobu na 6 dní, a vyjeli jsme jen jednu nádrž. Fakt super a doporučuju. Navíc to bylo vyřízený okamžitě, žádný příšerný čekání, jako např. loni v Barceloně víc jak 2 hodiny.

Stavili jsme se v Palmě na snídani s tím, že to tam nebudem moc procházet, protože tam odpoledne pojedem zase, až se trochu poválíme u bazénu a odpočineme si.

Byla chyba tomu věřit, velká chyba…

První dojmy z Palmy byly super, protože mi strašně připomínala Barcelonu, a Barcelona je moje nejoblíbenější evropský město. Možná moje úplně nejoblíbenější město. A tady skoro stejný – ulice lemovaný palmama, krásný široký bulváry i úzký tmavý uličky jak v Barceloně v Gótico. A naprosto nádherná katedrála. Kterou jsme bohužel viděli jen z auta.

Na snídani jsme byli v La MOLIENDA. Taková hezká hipsterská kavárna se stolkama venku, dobrý kafe, matcha něco (já totiž nejsem in a matcha jsem nikdy neměla), džusy, a všechno možný s avokádem a zastřeným vejcem.

 

Pak přes nákup jídla cesta do našeho Airbnb Hledali jsme ubytko někdy v červenci, a moc toho tam nebylo. Můj původní plán byl, že budem cestovat po ostrově a každou noc budem někde jinde, nakonec jsme ale našli tenhle krásnej barák, a bylo pohodlnější být na jednom místě v takový haciendě s bazénem. Fakt to byla bomba, a i kvůli tomu baráku mě mrzí, že jsme tam nebyli dýl. Je tam 5 ložnic, obří obývák, kuchyň s jídelnou, venkovní kuchyň, obrovskej bazén a asi 3 hektary půdy okolo, takže naprostý soukromí.

 

Pokud jedete ve víc lidech, tak určitě doporučuju barák přes airbnb, jsou tam nádherný vily a kamenný haciendy s bazénama a samotný ubytování je zážitek a když tam budete ve víc lidech, tak to nevyjde ani moc draho. Mimochodem, teď jsem jen namátkou našla v tom městečku, co jsme byli my TOHLE, a musim se tam vrátit!!! Bydleli jsme u Santa Eugenia.

Je to asi půl hodiny od Palmy, od bazénu jsme měli krásnej výhled na hory, sice jsme neměli ani čas si to městečko-vesnici projít, ale je to styl jak Toskánsko nebo Provence, kamenný baráčky, strašně hezký a malebný.

 

Bohužel, náš barák byl tak hezkej, že se nikomu nechtělo nikam jet. Takže jsem byla pozadu v mým itineráři, kde bylo černý na bílým napsáno, že dopoledne máme válečku u bazénu, a odpoledne jedem do Palmy. Byla jsem přehlasovaná, všichni chtěli zůstat u bazénu. Jenže pak se zatáhlo, takže jsme se přestali koupat, a ač jsem vysírala přemlouvala nejlíp, jak jsem uměla, nikdo se mnou do Palmy jet nechtěl. Sama jsem taky jet nemohla, protože jsem docela požila, a tak jsem to nemohla odřídit.

Ten první den byl jeden z mých mnoha failů při pokusu dostat se do Palmy, od který jsme záměrně bydleli jen půl hodiny, protože jsem se na ni těšila nejvíc.

2. den – CALA S´ALMUNIA – CALA DES MORO

Podle itineráře jsme měli vyjet v 8, abychom dorazili na pláž nejdýl v 9, než se tam dostanou davy lidí. Asi nemusím popisovat, že vykopat 8 lidí z postele (a hlavně sebe) a dostat je do auta včas je nadlidskej úkol a v 9 jsme ještě ani nebyli v autě, natož na pláži. Náš dům měl jedinou nevýhodu. Sice byl blízko Palmy, do který jsme vlastně ani nejeli, ale byl tak 45 minut až hodinu jízdy od těch nejkrásnějších pláží na východě ostrova. Na druhou stranu byl tak dobře strategicky centrálně umístěnej, takže to vlastně bylo přibližně stejně daleko všude. Akorát my jsme všude jet nestihli 🙁

Já jsem měla ten svůj seznam všech míst, kam musíme, a mezi nima kolonku pláže, jak vidíte všechno pečlivě zaznamenaný do mapy. Takže mým prvním cílem měla bejt Cala des Moro. Prej jedna z nej pláží.

Bez problémů to jde najít na google maps, navedlo nás to až na neplacený parkoviště pro tuhle pláž a sousední Cala s´Almunia. Bacha, není tam nikde žádný občerstvení, takže určitě nebuďte tak blbý jako my, a vezměte si s sebou aspoň vodu. Necháte tam auto a pak podle šipek a lidí jdete asi 15 – 20 minut, ale cesta je dobrá, taková úzká asfaltka lemovaná hezkejma baráčkama a kaktusama.

Po chvíli se otevře naprosto nádhernej výhled na moře. Na konci týhle asfaltky jsou dvě cedule – Cala des Moro vlevo a rovně Cala s´Almunia. Vlevo je takovej plácek, odkud je nádhernej výhled na tu Cala s´Almunia, my jsme tam s Michalem zastavili a lítali dronem a fotili, a ostatní šli po schodech dolů na Cala s´Almunia.

Předpokládám, že někde tam je cestička na tu Cala des Moro, kterou jsme viděli vlevo od nás z dronu a vypadala úplně úžasně, ale taky hodně narvaně. My jsme tu cestičku tam ale nenašli, ani teda moc nehledali, protože jsme šli zatím za ostatníma na tu druhou a ta byla taky naprosto nádherná.  Leželi jsme na kamenech, ale vzadu je taková malá písčitá plážička. Voda je jak bazén, nádherně modrá a čistá, a ani tam nebylo moc lidí.

Vlevo jsou tam takový malý kamenný baráčky a u nich je ve skále díra, do který se skáče. Vlastně všude jsou skály, ze kterých všichni skáčou. Takže já jsem řekla Michalovi, že si jdeme s Domčou taky skočit, ať zatím plave pod tu skálu a natočí nás na goučko…

Hmm.

Dominika zrádce skočila jen po chvilkovým váhání, zato já tam asi půl hodiny za Michalovýho otrávenýho šlapání vody a mohutnýho povzbuzování všech lidí v zátoce potupně přešlapovala, a nakonec jsem se podělala strachy a neskočila. Trpím utkvělou představou, že se málo odrazím, při pádu se převrátim na záda a třísknu se hlavou o skálu. Sice bych asi byla první člověk ever, ale mně se může stát všecko.

Pak se bohužel zatáhlo a mělo tak zůstat už zbytek dne, dokonce se kolem nás honila docela brutální bouřka, takže jsme se ani cestu ke Cala des Moro nesnažili najít, a rozhodli se, že se stavíme někde na jídlo, pojedeme domů, převlíkneme se a POJEDEME DO PALMY.

Na obědě jsme byli kousek odtamtud, ale bohužel netuším, jak se to jmenovalo. Hlavně, že jsem si to tam zuřivě fotila, abych mohla recenzovat, že… Měli jsme výbornou paellu s mořskýma plodama, a taky černou paellu se sépií. Bohužel začalo tak strašně pršet, že jsme nemohli ani k autu, a pršelo už celý odpoledne, takže jsem i po návratu domů byla přehlasovaná, a zase jsme DO PALMY NEJELI.

Podle mýho itineráře jsme navíc ten den měli prozkoumat asi pět ruzných pláží, takže už jsem zas byla totálně pozadu. Druhej den a skóre jedna pláž.

 

3. den – SIERRA TRAMUNTANA – VALDEMOSSA – DEIA – SOLLER – PORT DE SOLLER 

Mělo bejt divný počasí, tudíž samozvaný vedoucí zájezdu (já) zahlásil, že jedeme dělat turisty na druhou stranu ostrova do městeček v horách Sierra Tramuntana. Nejdřív jsme jeli do Valdemossa. Krásný malebný městečko v horách, barevný uličky s obchodama, kavárny, nádherný výhledy.

 

Cestou dál jsme se pak stavili na výhled u Son Marroig, krásnej palác na skále nad mořem. Nádherný výhledy.

 

 

Pak jsme jeli kousek do Deiá, a mrzí mě, že jsme tam nezastavili. Druhý auto totiž vyjelo dřív, než my, a nestavili se v přímo v Deiá, ale jeli dál k moři na Cala Deiá na jídlo. My jsme teda přes Deiá jen projeli, a jeli za nima. Je to zas krásný městečko z kamennejch domů na kopci, hodně mi to tam připomínalo Toskánsko, ale taková víc divoká příroda.

 

My jsme ale bohužel minuli odbočku ke Cala Deiá, a už jsme teda pokračovali dál k dalšímu městečku Soller. Je to tam moc hezký, ale mně se víc líbila Valdemossa a asi by se mi víc líbila i Deiá. Soller už je větší, já mám radši takový ty úzký uličky a kamenný domečky.

 

 

Ze Soller jede nádherná historická tramvaj do přístavu Port de Soller. Byla tam ale hrozná fronta, takže jsme se prošli okolo krásnýho náměstí, dali si jídlo, a do Port de Soller pokračovali autem.

 

Podél moře je promenáda, po který jezdí ta tramvaj. Připadala jsem si tam trochu jako (v o dost levnější) jižní Francii. Dali jsme si tam pití v moc hezkým lounge baru RAN DE MAR. Krásnej interiér a hrozně příjemná zahrada v patiu, hrál tam DJ, jídlo vypadalo taky moc hezky, ale nic jsme si nedali.

 

V 7 nám ale končilo parkování, a zase jsem byla hrubě přehlasovaná většinou. Bylo ještě krásně, a já jsem chtěla pokračovat o 4 kilometry dál do dalšího nádhernýho kamennýho městečka Fornalutx. Nikomu se ale už nechtělo, a mě to asi nepřestane mrzet. Stejně jako to, že jsme ráno zase nevstali a nevyrazili aspoň o 2 hodiny dřív. Podle původního plánu jsem totiž ještě chtěla jet až na Cap Formentor na západ slunce, ale to už bychom nestihli.

Ále co, utěšila jsem se tím, že tam pojedem další den, až si uděláme výlet do města Alcudia, a završíme to tím uplně nejkrásnějším výhledem z celý Mallorky. Má cenu dodávat, že se nic z toho nestalo, a jet jsme tam už nikdy nestihli? 🙂

 

4. den – ES TRENC – PALMA DE MALLORCA

Večer předtím jsme grilovali, a po večeři o deseti chodech a několika hektolitrech cavy a pravého šampaňského z Lidlu za 3 eura jsme šli spát skoro ve 4 ráno. Takže ani 4. den se nekonalo vstávání v 7. Předpověď počasí ale tvrdila, že dopoledne bude hezky, a odpoledne se zatáhne. Ideální situace, dopoledne si teda užijeme bazénu a jakmile se zatáhne, tak pojedem na výlet. Buď KONEČNĚ DO PALMY, nebo na druhou stranu, na sever do Alcudia a západ slunce na Cap de Formentor.

Hm. Hm.

Ono se NEZATÁHLO.

Takže jsem byla zase přehlasována a na žádnej výlet se nejelo, všichni se chtěli válet v bazénu. Měli jsme tam obrovskýho nafukovacího jednorožce, takže jsme dělali nejvíc insta-foto-sešn. Já jsem na něj na jednom okraji bazénu skočila, odrazilo se se mnou k druhýmu okraji, na kterej  mě to vyhodilo a já si brutálně sedřela celej loket, ale to samozřejmě na instagram nepatří. Tam se budu tvářit jak největší boss co zkrotil nosorožce jednorožce.

 

 

Navečer jsme se rozhodli, že se pojedem podívat aspoň na západ slunce na nějakou pláž. (Bohužel, až teď mi došlo, proč jsme sakra nejeli na ten Cap de Formentor? Asi jsem měla už úpal.)

Ve hře byly dvě pláže – buď Es Trenc, dlouhá písčitá pláž, nebo zátoka mezi skálama Cala Pí. Pablo četl, že na Es Trenc je hezkej západ slunce, takže jsme jeli tam.

Dostat se na parkoviště u pláže bylo šílený. Kolem čtvrt na osm večer odtamtud odjíždělo asi 300 tisíc aut, cesta je šíleně úzká, takže jsme se tam brutálně zasekli, a stejně jsme ale přijeli na totálně narvaný parkoviště. Přes den to tam musí bejt úplně strašný. Možná mě ten příjezd nějak negativně poznamenal, ale mně se tam nelíbilo. Má tam bejt nádherně modrý moře, ale to už nebylo v tom podvečerním světle vidět, a bylo tam dost lodí, hodně lidí, a vlevo tam byly vidět takový ošklivý baráky, takže mě ta pláž moc nenadchla. Ale ostatním se asi líbila. Já jsem na pláže hroznej snob a jak to není přesně podle mých představ, tak tam radši nejdu, a tohle na mě bylo moc dlouhý, moc holý, moc narvaný…

 

Možná je to hezčí ve dne, ale já byla hangry – protivná hlady, ve stánku tam prodávali jen hnusný oschlý panini za 7 éček, takže mně se tam ani nechtělo čekat na západ slunce a pořád jsem otravovala, že bychom teda mohli jet rychle rychle do Palmy, že bych radši za toho hezkýho světla udělala nějaký pěkný fotky katedrály a tak. Hm. Nestihli jsme a do Palmy přijeli až za úplný tmy.

Nejdřív jsme se stavili na jídlo. Ne, žádný tapas na terásce někde v centru, ale naprosto brutální žrádelna. Gran wok. Bylo to mimo centrum, někde vedle autosalonů a tak, taková okrajová část spíš. Večer stojí all you can eat 15 euro na osobu, přes den myslím 10.50 euro. Je tam fakt obrovskej výběr, nejen asijský jídla, ale i mezinárodní. Různý druhy masa, mini hamburgery, saláty, nespočet druhů předkrmů, žebírka, smažený nudle, omáčky, prostě všechno možný. Já jsem se na tohle moc nezaměřovala, mě zajímalo akorát sushi a ten wok. Mají tam totiž strašně moc druhů ryb (ale i různý masa) a mořskejch potvor, je to syrový, naberete si toho kolik chcete na talíř, různě si to nakombinujete i se zeleninou, a oni vám to udělají na woku. Různý velikosti krevet, mušle, sépie, chobotnice, věci, který ani neumim pojmenovat. Z toho jsem byla fakt nadšená. A sushi bylo taky dobrý. Měli i strašně moc druhů dezertů, zmrzliny, mražený jogurty… Samozřejmě to mělo úplně typickej průběh, na začátku jsme byli nadšený a plánovali si, jak tam budeme jíst celý tři hodiny do zavíračky, a půl hodiny na to jsme se nemohli na jídlo už ani podívat a vyvalili jsme se ven.

 

Takhle brutálně přežraný jsme teda kolem jedenáctý KONEČNĚ dorazili do centra Palmy. Katedrála byla zhasnutá, protože před ní bylo letní kino. My jsme se ale nemohli skoro ani hnout, jak jsme byli plný, nejdřív jsme neuspěšně hledali nějakou terásku, že si dáme něco k pití, ale buď už byly zavřený, nebo plný, takže jsme to po chvíli vzdali a vrátili se domů. Naštěstí cestou na parkoviště aspoň rozsvítili tu katedrálu. Palma musí bejt úžasná. Myslím, že bych z ní byla stejně nadšená, jako z Barcelony. Tak příště, no…

5. den – CALA SA NAU – CALA MITJANA – CALA D´OR – SAN SALVADOR

POSLEDNÍ (celej) DEN 🙁

A úplně super nejvíc nejlepší ze všech.

Dopoledne jsme jeli na Cala Sa Nau. Zas nás tam bez problému zavedly google maps. Je to krásná zátoka s písčitou pláží, je tam dokonce i chiringuito – hospůdka s pitím a asi i jídem, slunečníky. Na pláži bylo docela dost lidí, takže jsme šli zase na kameny, a já dokonce i SKOČILA (z asi poloviční výšky teda)! Voda zas nádherně čistá, fakt bomba.

 

Chvíli jsme se váleli, pili cavu, já jsem střelila špuntem do nějakýho pána, co si tam na kamenu nade mnou četl, a pak jsme se rozhodli, že půjdeme pěšky na Cala Mitjana, která měla bejt přístupná jen z týhle pláže a asi 15 minut chůze od nás.

Michal s Danem šli napřed, což vedlo k situaci jak z nějaký komedie, protože když jsme šli asi o 15 minut později za nima, ztratili jsme se, nemohli jsme je najít, oni nemohli najít nás, pořád jsme si volali a snažili jsme se vysvětlit si, kde vlastně jsme, a pak jsme zjistili, že jsme vlastně chodili pořád v kruhu, když my jsme se přesunuli z bodu A do bodu B, tak oni se jinudy vrátili z bodu B do bodu A.

Musíte tam chodit po kamenech a není to úplně nejpohodlnější cesta, ale kousek za Cala sa Nau je naprosto nádherná skála s dírou uprostřed, takhle to teda zas tak úžasně nezní, „skála s dírou uprostřed“, ale koukněte na fotku jak je to hezký.

Nebo se rovnou podívejte na VLOG – část druhou – z Mallorky, je tam celej tenhle nádherej den, včetně toho, jak tam bloudíme 😀 Odkaz TADY.

 

Asi po hodině hledání (se) jsme Cala Mitjana konečně našli, a vyplatilo se! Strašně se nám líbila. Je to uplně malinkatá zátoka s maličkou pláží s tím nejbělejším a nejjemnějším bílým pískem, takovej malej kousek Karibiku. Byli tam lidi, ale zas tak moc ne, a skoro žádný děti, protože je těžký se tam dostat. Není tam žádnej stánek, takže nezapomeňte vodu s sebou!

Museli jsme se vrátit ke Cala sa Nau pro auto, zase jsme se ztratili, přelejzali přes plot, ale nakonec jsme to přežili a jeli se do Cala d´Or najíst na tapas. Tam jsme vlezli do takový pěší uličky plný restaurací, a i když jsme původně šli podle TripAdvisoru jinam, nakonec jsme skončili v LOLA Mallorca, protože byla nejkrásnější. Jak jsou někde plameňáci, kaktusy a hodně mátový a růžový barvy, tak tam musím bejt. Strašně se mi tam líbilo a pořád jsem si všechno fotila, takže jsem se skoro zapomněla najíst a napít. Kluci měli burgry (Michal si stěžoval, že sice byl dobrej, ale takovej dost sladkej), pak jsme měli ještě croquetas de jamón serrano a my si s holkama daly chipirones. To je smaženej „baby squid“. A ještě patatas bravas. A výborný mojito s borůvkama (nemaj ho v lístku, ale udělaj na přání) a Paty měla výbornej gin s tonikem s okurkama.

Nechali jsme tam ostatní dál jíst a pít, a my s Michalem a Danem rychle zmizeli, protože nám šlo o každou minutu!

Ráno, když jsme jeli na pláže, jsme viděli kousek od cesty horu a na tý obrovskej kříž. Jmenuje se to San Salvador – je tam na jedný straně vrcholku kříž, a na druhý kostel nebo klášter nebo co to je. My tam chtěli jet na západ slunce. Jenže google nám ukazoval, že tam dorazíme ve 20:30, a slunce mělo zapadnout ve 20:39. Driftovali jsme to tam jak blázni, neskutečný serpentiny, nádherný výhledy z cesty, a slunce už šlo dolů.

Ale stihli jsme to, tak tak. Samozřejmě, když jsme doběhli až na vrchol a bylo fakt jen pár vteřin na natočení západu slunce, než to zmizí za horama, dron začal stávkovat, a ne a ne se rozletět. Takže natočený to nakonec sice máme, ale už ne s tím nádherným světlem, protože slunce už bylo moc dole.

Ale to vem čert, bylo to tam nadherný úžasný skvělý. Naprosto nádhernej výhled. Z jedný strany je vidět moře, z druhý stany zapadá slunce za horama. Takže aspoň jeden krásnej západ slunce!

 

 

No, a to je všechno. Zatím počet slov 3488, takže jestli to někdo dočetl až sem, tak kloubouček!

 

Poslední den jsme se už jen vykoupali v bazénu, udělali si snídani šampionů, protože jsme potřebovali vypít a sníst všechno, co bylo v ledničce, takže jako jsme měli klasický snídaňový jídla jako krevety na česneku, chobotnici, quesadillas, bílý a červený víno, pivo, gin s tonikem…

 

 

…a jeli jsme na vrátit auto a na letiště. Vrácení auta zas úplně bez problémů, jen jsme odevzdali klíč a hned nás odvezli na letiště, takže AmigoAuto fakt můžu jenom doporučit, za tu cenu super servis.

Už sepisuju další článek – seznam míst, který NESMÍTE minout (bohužel většinu nebudu říkat ze svý zkušenosti), nebo budete trpět stejně, jako já.

Abych to shrnula, po Mallorce jsem nikdy nějak zásadně netoužila, kdyby nebyly ty letenky za 250 Kč, tak by mě ani nenapadlo tam letos letět, ale líbilo se mi tam tak strašně moc, že bych jela okamžitě znova, aspoň na tejden, abych stihla všechno to, co mám na seznamu. Snad příště. Teď se snažim najít letenky do Lisabonu na ten prodlouženej víkend v září, a je to všechno tak příšerně drahý, že asi budu sedět na zadku doma po zbytek roku. (nakonec jsem do Lisabonu jela v listopadu, článek o něm TADY)

Na mým instagramu mám videa z celý naší dovolený v Highlights, takže se můžete mrknout.

Howg!

 

A konečně naše videa z Mallorky na YouTube – podívejte se a dejte nám odběr, prosím prosím 🙂 A palec nahoru. Dík!

— Nakonec máme videa 3 – jedno jen se záběrama pro inspiraci k cestě, a dva vlogy. —

 

A když dáte odběr našemu YOUTUBE kanálu FOLLOW THE WHITE RABBIT, budete taky moct každý pondělí sledovat nový video z naší „reality show“  WHITE RABBIT HOLBOX – o tom, jak jsme se rozhodli všechno risknout, koupit pozemek na ostrůvku Holbox v Karibiku v Mexiku a postavit tam hotýlek – glamping White Rabbit. 

Na instagramu můžete našeho bílýho králíka sledovat tady – @whiterabbit_holbox 

A nebo se můžete podívat na náš web www.whiterabbitholbox.com a přijet k nám na dovolenou. Otevíráme už v létě 2019!!!

A tady je první díl:

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *