ČLÁNKY

LISABON – nejzajímavější město v Evropě

LISABON

 

Lisabon je úžasný město. Úplně jiný, než všechny ostatní evropský města, s naprosto jedinečnou architekturou a hlavně atmosférou. Nádherný výhledy, výborný jídlo, barvy, žlutý tramvaje, graffiti, vinho verde, most jako v San Franciscu, Ježíš jako v Riu, pastel de nata, tisíce druhů azulejos, strašně milý lidi …a zabijácká litrová caipirinha za 5 euro…

 

 

Lisabon byl už dlouho na mým seznamu přání, dokonce jsem nám loni v létě (dle mý posedlosti dělat detailní itineráře) naplánovala dvoutýdenní cestu po Portugalsku: Algarve, Lisabon, Porto, Sintra… nakonec jsme se jednou trošku opili a po skypu ve tři ráno se sestřenkou Romanou, která žije v Barceloně, bookli na ty dva tejdny letenky do Španělska, můj plán byl odstrčenej na druhou kolej, a na Portugalskou půdu jsem teda poprvé vstoupila o rok později jen na 4 dny.

A co nejdřív si to potřebuju zopakovat. Čtyři dny jsou na všechnu tu krásu strašně málo, a navíc nám hodně pršelo, brzo se stmívalo, takže jako ochutnávka dobrý, ale příště už jedu do Portugalska minimálně na ty dva týdny. A tentokrát v létě, nebo alespoň na jaře. I když jednu výhodu ten listopad měl, nebyli tam skoro žádný turisti.

 

CO JSME TAM TEDA DĚLALI, JEDLI, PILI A VIDĚLI a jak to probíhalo? A co byste tam měli dělat, jíst, pít a vidět vy?

 

DEN PRVNÍ:

Letěli jsme z Prahy v 6 ráno (s TAP Portugal, zpáteční za 3800, a servis super, dokonce vám dají i najíst a napít „zadarmo“ 😀 ), takže nás nenapadlo nic lepšího, než nejít spát, vypít nějakou tu Bohemku „na motory“ a dospat to v letadle. Což aspoň mně se nakonec podařilo, protože mívám kliku a skoro vždycky (doufám, že si to teď nezakřiknu) mám celou trojku (nebo čtyřku) sama pro sebe. Tak, fast forward a přistáváme, trošku unavený, v 9 ráno v Lisabonu.

PRVNÍ PLUS LISABONU – LETIŠTĚ je vlastně přímo ve městě, s vlastní stanicí metra, který vás do 15 – 20 minut doveze do centra.

My jsme měli ubytko přes AirBnb v BAIRRO ALTO. Dojeli jsme na stanici BAIXA-CHIADO a šli do kopce nahoru (v Lisabonu ale vlastně pořád chodíte do kopce), přiblížit se k našemu bytu. Museli jsme čekat na check-in, a tři minutky od našeho bytu byl první z několika „miradouros“ – vyhlídek na město – SAO PEDRO DE ALCANTARA, takže jsme to tam hnedka kempli v místní kavárně na první lahev (nebo dvě) výbornýho VINHO VERDE.

 

Vinho verde – zelený víno – není vlastně vůbec zelený, ale normálně bílý, a je to typický portugalský, jemný a ovocný víno. Jen tak jsme tam seděli, pili víno, užívali si krásnej výhled na město, a hlavně ten pocit, že to všechno je teprve před náma, nevíme, co nás čeká, ale určitě to podle toho výhledu bude krásný. (jsem poetická)

Náš byt byl v klidný uličce v Bairro Alto, skvěle umístěnej, protože ulice byla naprosto tichá a klidná, a přitom hned za rohem začínal ten nejrušnější noční život Lisabonu.

 

Z bytu jsme pak sešli okolo vyhlídky SAO PEDRO DE ALCANTARA dolů po Calcada da Gloria – uličce, po který jezdí jedna z typických lanovek, a všude je tam spousta krásnejch graffiti.

 

Prošli jsme na náměstí Praça dos Restauradores a odtud dál až na náměstíčko Largo do Carmo, kde jsme si v Quiosco da Carmo dali něco k pití a šli se podívat do CONVENTO DO CARMO, „rozpadlýho“ kláštera. Je to tam krásný, taková zvláštní oáza klidu uprostřed městský zástavby, kterou byste tam vůbec nečekali.

 

 

Po asi hodině strávený hlavně focením v klášteře jsme pokračovali dál dolů směrem k vodě, až do RŮŽOVÝ ULICE – R. Nova do Carvalho. V noci je to jedna z nejživějších ulic v Lisabonu, ve dne tam musíte jít, protože to prostě je RŮŽOVÁ ULICE!

 

 

Z „Pink street“  to bylo už jenom kousek do našeho dalšího cíle – protože nás hnal vlčí hlad – a tím byl TIME OUT MARKET.  To nejlepší z lisabonskýho jídla pod jednou velkou střechou. TIME OUT MARKET najdete v komplexu Mercado da Ribeira, což je veliký tržiště s jídlem, květinama atd. Přímo v Time Out Market najdete stánky různých restaurací s obrovským výběrem, mořský plody, typický portugalský jídlo, pizza, burgery, maso… vybere si tam určitě každej! My jsme měli výborný něcojakoburgery s lososem a krevetama a asijský tapas.

 

 

Když jsme se konečně poprvé za celej den najedli a vylezli ven, byla už tma. Šli jsme se jen podívat kousek dolů k vodě, ale byla tam šílená zima, takže jsme se vrátili domů do Bairro Alto a přes zastávku na asi pět caipirinhas (normální velikosti, ještě jsme nevěděli o těch litrovejch, který nás zabily o dva dny později) a strašně nechutný tacos v jednu ráno šli spát.

 

 

DEN DRUHÝ – LX FACTORY a TUK TUK tour

… Jsme se vzbudili a strašně pršelo. To nás ale na dlouho nezastavilo a jeli jsme se podívat do LX FACTORY.

 

Je to komplex starých industriálních staveb, ve kterým jsou různý restaurace, obchody, kavárny, tetovací studia (chtěly jsme si se Simčou udělat nějakou malou společnou kérku, ale nějak jsme nebyly schopný vymyslet, kam to dát a co by to vlastně mělo být, tak asi příště), a velký krásný knihkupectví, na který jsem se nejvíc těšila, a na který jsme nakonec už neměli čas 🙁 LX FACTORY je přímo pod mostem 25 de Abril, kterej je úplně stejnej, jako ten v San Franciscu, a vede přes řeku do čtvrti Almada, téměř přímo k obrovský soše Krista, která je zase stejná, jako ta v Riu v Brazílii, a prý je postavená tak, aby si oba Kristové koukali do očí.

 

 

V LX FACTORY jsme šli na jídlo do SUSHI FACTORY. Strašně dobrý!

 

 

Po jídle jsme si chtěli jít dát něco k pití nahoru na nejvyšší budovu v LX FACTORY – do rooftop baru Rio Maravilha, odkud je naprosto úžasnej výhled právě na most a na Krista, ale foukal tam tak brutální vítr, že jsem měla chvílema pocit, že mě to z tý střechy odnese, takže jsme se tam jen chvíli fotili a už jsme spěchali dolů, protože jsme před sebou měli zlatej hřeb dne – výlet TUK TUKem!

 

Spoustu míst v LX FACTORY jsme bohužel nestihli prolízt, museli jsme spěchat, protože už byly 4 odpoledne, a za dvě hodiny se nám stmívalo, a chtěli jsme toho projet co nejvíc.

 

TUK TUK tour

Patricio (mimochodem, jeden z majitelů nejlepší a vlastně jediný fakt mexický restaurace LAS ADELITAS v Praze, taková malá reklamní vsuvka 😀 ) má chapadla a konexe a kontakty všude, takže nám přes mexickýho kamaráda, co žil v Lisabonu, sehnal kontakt na jeho lisabonskýho kamaráda, co žil v Mexiku, a teď v Lisabonu provozuje dva TUK TUKY. Jmenuje se Joao a je fakt skvělej! Kontakt na něj najdete TADY. Strašně sympatickej kluk, co ví o městě naprosto všechno. I když normálně tyhle turistický věci moc nemusím, fakt doporučuju si ho najmout a nechat se povozit po městě. Uvidíte všechno to nejlepší a nejzajímavější z města a ještě si k tomu poslechnete spoustu věcí, který byste v průvodci nevyčetli.

BELÉM

My  jsme nejdřív vyrazili do čtvrti BELÉM, která je od centra fakt daleko, takže určitě tam jeďte buď tuk tukem, tramvají, nebo aspoň na kole. Já si myslela, že tam dojdem pěšky, ale je to šílená dálka.

První zastávkou byl klášter Jeronýmů – Mosteiro dos Jerónimos. Bohužel jsme fakt spěchali, abychom toho stihli co nejvíc, než se nám setmí, takže jsme nebyli uvnitř, kde je naprosto nádherný nádvoří (nebo jak se tomu říká 😀 ).

 

Samozřejmě jsme to museli vzít přes PASTEIS DE BELÉM, kde mají nejvyhlášenější pastel de nata v celým Lisabonu. Na to, že na sladký moc nejsem, bych jich sežrala dvacet najednou. Jsou to malý košíčky z listovýho těsta plněný žloutkovým krémem, a jsou naprosto dokonalýýýý. Je tam hodně velká fronta, ale celkem rychle to odsejpalo, a za tu božskou chuť to stojí si ji vystát.

 

 

Další zastávkou byla TORRE DE BELÉM, kde jsem se zase zasekla na sto let a fotila, i když tam byl šílenej vítr a zima. U vody alespoň v listopadu fakt hodně fouká, takže se teple oblečte. U Torre de Belém se vlévá řekla Tajo do Atlantickýho oceánu.

 

… Pokračovali jsme dál (ale vlastně už zpátky směrem k centru) k Památníku objevitelů – Padrão dos Descobrimentos.

 

 

Nakonec jsme už za šera projeli čtvrť ALFAMA a skončili na vyhlídce Miradouro da Nossa Senhora do Monte, odkud je asi nádhernej výhled, jenže my tam dorazili už za tmy. A za šílený zimy.

Večer jsme šli pařit do klubu LUX, kterej nám doporučil Joao, a já ho doporučuju zase vám! A taky doporučuju tam dorazit brzo, to znamená před půlnocí. Nestáli jsme frontu u vstupu, zabrali stolek s gaučem, a pak se koukali oknem na ty chudáky, co stáli v kilometrovým zástupu dole a čekali, až je pustěj dovnitř. Nahoře hráli house, dole techno, a my jsme pařili do 6 do rána.

 

TŘETÍ DEN – SINTRA!

…takže jsme měli trochu kocovinu, ale stejně jsme jeli na výlet do SINTRY. Vybrali jsme si den třetí, protože podle všech aplikací na počasí, co jsme měli, mělo zrovna v pátek bejt nejlepší počasí… hmmm… NEBYLO! 😀

Jeli jsme vlakem z hlavního nádraží (mimochodem, v Lisabonu je hrozně levnej Uber, a protože jsme jeli vždycky minimálně ve čtyřech lidech, tak nás to vždycky vyšlo levněji, než MHD). Do Sintry se za 5 euro (zpáteční) dostanete vlakem do hodiny.

Chtěli jsme jít jen do paláce PENA. Vidět všechno, co je ve městě a okolo města bohužel nebyl čas, protože jsme tam dorazili asi v 1 odpoledne, a jak řikám, brzo se stmívalo. Nakonec jsme se v dešti ztratili, prošli botanickou zahradou, uličkama, kde to vypadalo jak ve městě duchů, protože nebylo nikde ani živáčka, a po dvou hodinách chůze do brutálního krpálu jsme se vyškrábali na úplněj jinej hrad 😀

Došli jsme nečekaně a vlastně nechtěně na CASTELO DOS MOUROS. Vlastně nechtěně to bylo proto, že když jsme vystoupili z vlaku, tak hned na kopci vysoko nad náma se tyčil tenhle hrad. A David se zeptal: „Támhle na ten hrad jdeme?“ A já: „V žádným případě, do takovýho krpálu mě nikdo nedostane“… hmmm 🙂 Cesta tam byla ale nádherná, něco mezi tropickým pralesem a Skotskem, což sice zní jako naprosto debilní přirovnání, ale fakt to tak vypadá 😀

Po dalším stoupaní jsme se konečně dostali k paláci PENA. A v momentě, kdy jsme vlezli nahoru na nádvoří, přišla brutální mlha (a s ní brutální zima :D) a zahalila celej palác, takže nebyl skoro vidět :D.

 

Sice nebyl skoro vidět, ale stejně je nádhernej. Je to vlastně strašnej kýč, ale kýč jak z pohádky. Celá Sintra na mě působila tak surrealisticky. Bloudili jsme, vlastně jsme ani pořádně nevěděli, kam jdeme, kolem nás byly paláce, občas svítilo sluníčko, občas lilo jak z konve, krásná příroda, nádherný výhledy, nikde ani noha, a i když jsem se nejvíc těšila na to, že si v paláci Pena udělám tisíce krásně barevnejch fotek, a místo toho tam byla mlha jak mlíko, tak to tomu dalo takovou zvláštní magickou atmosféru.

Příště bych jela do Sintry aspoň na dva dny, je toho tam spousta k vidění a jen na tenhle palác bych chtěla aspoň půl dne. I když si nekoupíte lístek na vstup dovnitř do paláce, ale jen ten na park, můžete si prolízt úplně všechny nádvoří, cimbuří a ochozy, a je to jedno z nejvíc fotogenickejch míst, co jsem kdy v Evropě navštívila. Nádhernej kýč jak bič.

 

Po návratu do Lisabonu, už za tmy, jsme si v Bairro Alto dali si první ze smrtících litrovejch caipirinhas za 5 euro (jsme ještě nevěděli, jak moc toho budem druhej den litovat) a číhali, až se přesně v 7 otevře restaurace Cabaças. Patricio na ni dostal doporučení a to zase předávám dál. Dělají tam „naco da pedra“. Je to steak, kterej vám přinesou syrovej a k tomu brutálně rozpálenej kámen, a vy si to maso na tom kameni usmažíte. Výborný! A doporučuju tam stát přesně v 7, protože tam byl pak šílenej nával, a stojí se tam fronta na stůl tak na hodinu.

Po večeři jsme se prošli domů přes uličky Bairro Alto, kde to brutálně žije, jeden bar vedle druhýho po celý čtvrti.

Pak jsme udělali zásadní chybu. Koupili jsme si další litrovou a hodně, hodně silnou caipirinhu domů, a já s Dominikou jsme tu chybu udělaly ještě jednou ve tři ráno, a došly si pro třetí. Když jsme totálně ztřískaný šly spát, pořád dokola jsme opakovaly, že nechápem, jak můžem bejt tak na kaši, když jsme vypily jen tři drinky… akorát nám nedošlo, že ty tři drinky měly dohromady tři litry.

 

DEN ČTVRTÝ A POSLEDNÍ – ALFAMA

…jsme se chtěly zabít. Ale posbíraly jsme všechny síly a šly si projít čtvrť ALFAMA. Nejdřív jsme to ale vzaly přes Elevador da Bica – další Lisabonskej instagramovej MUST!

 

Já jsem si představovala, jak tam nafotím krásný fotky, jak si vezmu na sebe nějaký hezký šaty, co budou barevně ladit s lanovkou, moje nejlepší fotka na instagramu… takže jsem měla jednu z největších kocovin letošního roku, kdy jsme se bály, že oslepnem, že tam určitě nalili metanol, na hlavě jsem měla velkou mastnou kočku, pod ní velkej mastnej ksich, a na sobě to nejteplejší a nejpohodlnější, co jsem v kufru našla, a neměla jsem vůbec eneregii se na fotce tvářit aspoň trochu inteligentně, natož nějak pózovat. Jestli ale chcete fakt krásný fotky, který dokonale vystihnou Lisabon, tak je to tahle ulička.

 

Pak jsme se doploužily do ALFAMA, a jen tak se procházely (umíraly), a v rámci možností si užívaly krásný výhledy z Miradouro de Santa Luzia, nádherný azulejos na domech, a zas vlastně nechtěně jsme došly úzkýma uličkama plnýma barevnejch domečků a graffiti až k hradu.

 

Tam byly uličky nejbarevnější, a nejkrásnější, bohužel už se stmívalo a ani na hrad nás už nepustili.

Daly jsme si jako vyprošťováka výbornou passionfruit sangríu a pěšky se vracely do BAIRRO ALTO. Krásně jsme se ztratily a ve tmě se motaly těma nejužšíma, nejoprejskanějšíma a nejroztomilejšíma uličkama a mně strašně mrzelo, že je tma, a nemůžu tam udělat tisíc fotek. Alfama je nádherná.

 

 

Hledali jsme něco dobrýho na poslední večeři, a kousek od nás v BAIRRO ALTO jsem našla marockou restauraci FLOR DA LARANJA, na kterou byly super recenze.

Otevíralo se v 19:30, takže jsme pro jistotu už stáli u dveří, a díky tomu jsme chytli poslední volnej stůl. Jestli chcete fakt zážitek, tak běžte sem!

Není to jen tak obyčejná restaurace. Je to taková one-woman show. Majitelka je zároveň kuchařka i obsluha. Restaurace je maličká, jen asi 6 stolečků, a vypadá to jako u paní v obýváku. Musíte dokonce zazvonit, a ona vám přijde otevřít. Nikdo jiný, než ona, tam není, vzadu má malou kuchyňku, kde všechno vaří, a zároveň obsluhuje, myje nádobí, všechno dělá sama. Poradí vám, co si dát, ke každýmu jídlu vybere přílohu, vysvětlí. A to jídlo, nechci bejt patetická, ani říkat nějaký blbý klišé, ale všechno to byla doslova harmonie chutí (říkám blbý klišé). Nikde nic nechybělo, nikde nic nepřebývalo, všechno bylo prostě naprosto dokonalý. Měli jsme kuře na citronu, krevety, jehněčí, cous-cous, hummus, pečenej lilek… a není to jen nějaká obyčejná večeře, je to fakt zážitek.

A jako třešničku na dortu jsme si šli poslechnout fado do TASCA DO CHICO. Fado „je portugalský hudební styl, jehož vznik spadá do 19. století. Tématem písní fado jsou nešťastná láska, sociální nerovnost, těžká práce rybářů a dělníků, melancholie a víra v lepší budoucnost“ (chytrá wikipedie). TASCA DO CHICO je malinkatá hospůdka v BAIRRO ALTO, která je na fado nejvyhlášenější. Museli jsme stát skoro hodinu ve frontě, abychom se tam vůbec dostali, a pak jsme seděli na zemi, na asi 15 metrech čtverečních bylo úplně narváno, a poslouchali. Je strašně těžký to popsat. Dva kytaristi, jeden zpěvák, a krásný, melancholický písničky. Fado je prý nejsmutnější hudba na světě. Portugalci nepláčou, zpívají fado.

A v neděli v 7 ráno odlet do Prahy.

 

A já musím jet do Lisabonu co nejdřív znova, ztratit se aspoň na jeden celej den v uličkách Alfamy, pít vinho verde na jedný z vyhlídek (na sluníčku! Ne v dešti, jako se nám to podařilo teď), projet se na kole podél řeky, vyfotit si všechny azulejos na všech domech, projet se starou tramvají číslo 28, dát si ještě aspoň 10 pasteles de nata, přejet přes most 25. dubna až k soše Krista… je toho strašně moc, co se dá v Lisabonu vidět a dělat a pro mě je to rozhodně jedno z nejzajímavějších měst v Evropě!

 

Fotky z Lisabonu najdete i na mým INSTAGRAMU.

 

……………………………………………………………………………………………………………..

Pro další fotky z cest a ták mě můžete sledovat na INSTAGRAMU.

 

A už jste dali odběr našemu YouTube kanálu FOLLOW THE WHITE RABBIT?

 

Kromě videí z cest tam taky najdete takovou naši malou reality show o tom, jak jsme koupili pozemek na ostrově HOLBOX v Karibským moři v Mexiku a stavíme tam malej hotýlek – glamping. Tak nezapomeňte dát odběr, každý pondělí bude nový video!

 

Navíc si všechno o našem projektu můžete přečíst i tady na blogu v sekci WHITE RABBIT
Tady je první díl:

 

A tady je naše nejnovější video – vlog z MALLORKY:

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *